Putin, moc a válka

Dnes si připomínáme smutné výročí invaze sovětských vojsk, při kterých zemřelo přes 100 lidí. Byli jsme moc tolerantní a demokratičtí a to SSSR nestrpělo. V podobné situaci se dnes nachází Ukrajina, která se ovšem dnes již ruské agresy brání zuby nehty.

V roce 1968 do Československa vpadla vojska Varšavské smlouvy, aby dali do pořádku svobodomyslný rozvoj země. Dnes, ačkoliv mnoho lidí tvrdí, že Rusko se demokratizuje, tak stále v Rusku není povolená opozice, nemá žádný politický vliv na dění v zemi. Stejně tak si Vladimír Putin stále drží veškerou moc ve svých rukou. Fakticky je diktátorem, který se schovává za pár hezkých slov o demokracii. 

Připomenout si tuto smutnou událost je dnes důležitější než kdy jindy, protože se stále více ukazuje, že Rusko by rádo pod vedením Putina rozšířilo svůj vliv, ne-li obnovilo bývalý Sovětský svaz. Na naše úzémí tehdy poslalo SSSR na 6300 tanků a něco mezi 200 000 a 500 000 vojáků. Podrobnější informace lze nalézt na stránkách bezkomunistu.cz. 

Politika síly a obsazování

Ukrajina je dnes v jiné pozici, protože Rusové si dnes nemohou dovolit poslat otevřenou invazi na území jiného státu a tak ji schovávají, sundávají insignie a dováží zbraně a techniku. Ukrajina se ovšem poté, co jí byl zabrán Krym, pustila do tvrdé obrany svého území. Vedou se mnohé diskuse o tom, zda byl Krym ruský nebo ukrajinský, zda-li měl Putin právo jej zabrat. Jenže tyto diskuze jsou mimo. Jde jen o jednu věc. Krym patřil Ukrajině a dlouhá léta s tím nikdo neměl problém, když se ukázalo, že by se Ukrajina mohla přiklonit k Eu, tak jej Rusko bez skrupulí zabralo vojenskou silou a překvapilo nepřipravenou Ukrajinskou armádu. Stejně tak již před tím zabralo Jižní Osetii a Abcházii, s tím, že lidé tam mají právo na to určit si , zda chtějí být samostatní. Jenže lidí se nikdy nikdo neptal. Dnes jsou tyto nové republiky defacto součástí Ruska a nemůžou se odtrhnout , ani kdyby si to lidé přáli. Stejně jako na Krymu Putin tvrdil, jak se všichni chtěji přidat k Ruské federaci a vytvořil evidentně zfalšované referndum, které by bylo pro smích, kdyby nenásledovalo vojenské obsazení polostrova. 

Ukrajina dnes bojuje o celý východ své země. Průběžně se ukazují zprávy o tom, jak do oblasti proudí Ruská technika, vojáci, ale i tuny a tuny dezinformací a proruské propagandy. Je nesmírně důležité si všimnout klasicky ruských rysů povstání na východě Ukrajiny. Separatisté zde na rozdíl od Majdanu nenastoupili jako obyčejní lidé protestovat, ale rovnou přišli s kulomety, samopaly a dokonce i masivní armádní technikou. Něco samozřejmě ukradli ve vojenských skladech, ale pravdu bude pravděpodobně taková, že zásoby jim dodávali jejich ruští přátelé. Nicméně obsazení další části Ukrajiny už tak hladce jako s Krymem neproběhlo. Ruská agrese totiž zmobilizovala jednak národní povědomí Ukrajinců (nejsou to Rusové) a druhak je moblizovala k rychlému jednání. Armáda Ukrajiny se byla schopná dostat do bojeschopného stavu a nyní se braní. Můžeme jenom doufat a modlit se, že mají dostatek síly na to udržet se dost dlouho, dokud Putin tuto rozpínačnou agresivitu nezastaví. Pokud ne, tak příště by Rusko mohlo zabrat Finsko, Litvu ,Estonsko a další. Proč? Protože může, protože chce a protože si myslí, že jim náleží taková moc. 

Dnešní výročí nám tak připomíná nejen to, jak dokáží být někteří Rusové a obzvláště jejich vedení, krutí, ale i to, že tato hrozba je stále aktuální. Mnoho Rusů samozřejmě nesouhlasí s touto bezprecedentní agresí a proto se nesmí náš hněv nikdy obrátit proti běžnému ruskému obyvatelstvu, ale daleko více proti dobyvačným vedení Ruské federace! A hlavně nesmíme si nalhávat, že se nás dění na Ukrajině netýká. Tyká se nás a to velmi těsně. Nezapomínejme, co dokáží!

Stránky bezkomunistu.cz hledají redaktory, autory, pisálky a blogery, kteří by chtěli ve volném čase přispět informacemi a zajímavými přiběhy, aby vzpomínka na komunismus a jeho hrůzy nikdy nezmizela. Pokud by měl někdo z Vás, milí čtenáři, zájem, tak mě můžete kontaktovat na emailu [e-mail]. Děkuji:)