kOmický blog CLXXVII.

S nástupem do nové práce se změnilo hodně, některé zažité rituály si proto záměrně ponechávám. Šatník jsem například nezměnila, naopak neplánovaně testuji, jak dlouho vydržím nepřijít dvakrát ve stejném outfitu. 

Každé všední ráno se převléknu do role zaměstnané paní. Chodím stále v šatech a sukních, ačkoli současný protokol to nevyžaduje a i kolegyně nosí převážně rifle. Oblečena za dámu se snáze zbavuji uvažování stavebního dělníka. Současně jsem poměrně praktická žena - a zatímco "slušňáckých" kousků mám plnou provizorní skříň, rifle vlastním jedny (mírně unavené).

Vyhodnotila jsem, že bude lepší užít šaty a sukně, dokud je dopnu. S postupujícím věkem očekávám zpomalení metabolismu a nárůst centimetrů obvodu. Kritický nedostatek pociťuji jen u spodního prádla; obnova byla plánovaná, leč uzavření obchodů mi záměr překazilo. Podprsenku je lepší před nákupem vyzkoušet, bohužel v dotčených partiích zaznamenávám dosud spíše úbytek objemu a nemohu spoléhat ani na osvědčené značky a velikosti.

Pevně věřím, že každá žena vypadá v sukni lépe. V kanceláři nejstarší, pokouším se kolegy alespoň zjevem neděsit. Budou-li kadeřnictví uzavřena dlouho, zřejmě začnou být vidět odrůstající vlasy postrádající pigment. Naštěstí v krizovém případě mohu zakoupit a aplikovat barvu vlastnoručně. Jsem opravdu ráda, že nemám umělé řasy nebo nehty, ty by bez pravidelné údržby představovaly asi větší problém. Naštěstí mi nedostatek času a intuitivní nedůvěra v nepřirozené vylepšování těla zabránily tyto vymoženosti vyzkoušet.

Tyto výhody bych zřejmě nikdy dostatečně nedocenila, pokud bych v zaměstnání právě nezpracovávala databázi zdravotnických zařízení, do které se neustále nabízí kliniky plastické a estetické chirurgie. Obohatila jsem tak své obzory o řadu názvů operací, o jejichž pouhé existenci jsem neměla dříve tušení. Druhá v pořadí jsou stomatologická zařízení vylepšující úsměv báječnými rovnátky za poněkud nehorázné ceny. Zde jsem mírně na vážkách - pokud by cenová hladina poklesla, korekci úsměvu bych uvítala. 

Myšlenka nepřijít do práce dvakrát ve stejném modelu vznikla postupně. Nikdy neplánuji, co si následující den obléknu - prostě ráno koukám na svršky a něco vytáhnu. Občas myšlenka ztroskotá na hlouposti - kupříkladu absenci vhodné obuvi. Výhodou je, že preferuji jednoduché věci, které se pak poměrně snadno kombinují. U šatů pak obvykle odpadá i potřeba kombinovat s číkoli kromě výše zmíněných bot. Nově ovšem přibyl problém vyladit k oblečení roušku; v tomto ohledu mám stále rezervy (a nedostatek roušek). 

Jelikož od třetího návratu z mateřské dovolené pracuji na obnově šatníku, vlastním poměrně rozsáhlou sbírku. Důvod je zřejmý - jako hodně žen nejčastěji nakupuji po drobných domácích názorových neshodách. Nové zaměstnání by mě mohlo částečně zachránit - nikoli od manželských rozepří. Oproti dřívější práci není potřeba nových modelů na akce se stále stejnými lidmi, navíc jsou obchody i zkušebny internetových prodejců poněkud vzdáleny od mého aktuálního působiště.

Po jedné z domácích koupelnových hádek jsem přesto neodolala a zakoupila on-line béžovou sukýnku, na kterou jsem se již několikrát zálibně dívala. Vyzvedávala jsem ji v Zásilkovně, kam jsem autem na podruhé trefila. Vtrhla jsem opatřena rouškou a překvapila obsluhující paní. Tašku jsem hodila na sedadlo a doma na postel. Vydržela tam až do večera, kdy jsem sukýnku vybalila; a zděšeně zhodnotila její délku jako poněkud nedostatečnou. Ani jsem neměla sílu si ji zkusit, nakonec jsem ráno přes noční košili otestovala, zda mi je alespoň na šířku.

Přes den jsem hloubala, zda ji vrátit či nikoli, po dvou dnech jsem se poradila s dcerou. Moje holčička překvapivě neměla dojem, že je délka pro stárnoucí matku nevhodná, naopak sukýnku pochválila. Nevůli vracet úlovek jsem vyřešila závěrem, že pokud z nového kousku vyrostu (ať už objemem nebo věkem), může ji juniorka podědit. A s klidným srdcem jsem v ní následující den vyrazila do kanceláře.

Bavím se myšlenkou, zda by mě lidé, se kterými se vídám v šatech, poznali nenamalovanou s nevzhledným drdolem v domácím zednickém či zahradním outfitu - pravděpodobně nikoli. Prozrazují mě jen horní končetiny, které jsou mnohem spíš ruce stavebního dělníka než kancelářské paní.