kOmický blog DIV.

Šest let naši rozlehlou ložnici ozařovala jediná (stínítka zbavená) výkonná žárovka; nedávno ovšem - po měsících marných výstrah - definitivně zhasla.

Její občasné nevyrovnané výkony byly impulsem pro náhodná pátrání po kombinovatelné sadě stropních a nástěnných svítidel. Původní hledání rozšířené o lampičky k lůžku přinášelo podobné sady zřídka, navíc výhradně v designu naprosto nevhodném pro náš interiér.

Zadané parametry „dřevo“ a „kov“ přinášely obvykle tristní výsledky. Vymykalo se jedno nástěnné svítidlo, které zadání splňovalo a navíc (dle obrázku) výborně barevně korespondovalo s naším interiérem.

Opakovaná cílená reklama útočící na mne z mobilu i počítače vykonala své, prozkoumala jsem tedy i „související výrobky“. Světla s kovovým uchycením, kouskem dřevěného hranolu a rezavým stínítkem miskovitého tvaru měla k mé radosti i několik stropních alternativ. Bohužel jediná hezká varianta se dvěma stínítky se evidentně líbila i všem předchozím zájemcům, neb byla beznadějně vyprodána.

Konzultovala jsem řešení osvětlení pro naši ložnici s drahým chotěm i vlastní matkou. Kupodivu sdíleli můj názor. Sama jsem od neustále se připomínajícího kusu chtěla upustit, neb nástěnná světla byla drahá a dostupné stropní varianty vyloženě ohavné.

Mé estetické cítění nechápalo, proč jsou přívody a uchycení při dvou žárovkách vedeny kolmo, zatímco při třech vedou z krátké základny oba boční v podivném úhlu. Manžel nadhodil, že si (zlevněné) trojité svítidlo snadno svépomocí přizpůsobíme, čemuž jsem ochotně uvěřila.

Po týdnu pravidelného dotazování vydal milý choť pokyn k objednávce. Na doručení balíku jsem se vyloženě těšila, o to větší zděšení nastalo po jeho rozbalení. Ze zaslaných kusů obrazové inzerci odpovídala jediná část - stínítka. Kov i dřevo měly barvu naprosto odlišnou a dřevo působilo velmi nepřírodním dojmem.

Kdyby světla drahý choť obratem namontoval, pravděpodobně bych tomu nebránila - tma v ložnici se totiž nehodí pro každou činnost, jakkoli noci jsou poměrně krátké. Jenže (nemaje motivaci ani žárovky) ležela týden rozbalená krabice netčena v rohu.

O deštivém sobotním ránu jsem začala její obsah blíže zkoumat. Po uvolnění vrutů a pečlivém zkoumání, že se jedná o dřevo, jsem usoudila, že tuto součást mohu přebrousit a opatřit nátěrem korespondujícím se stropními trámy. Muž touto ideou evidentně nadšený nebyl, ale po chvíli přemlouvání mi (z pohodlí lůžka) pomohl v roli elektrikáře samouka oddělit požadovanou část jednoho svítidla.

Zkusmo jsem dřevěný hranolek přebrousila a posléze i natřela... a přiměla muže rozebrat částečně i další dvě nástěnná a celé stropní svítidlo. Činnost se neobešla bez následků, takže mimo chybějících žárovek byla třeba kupě i dalších komponentů, (které manžel po společensko-sportovním večeru v sokolovně nemohl najít).

Pár dní byly dřevěné části úhledně přebroušené a natřené, leč světla v rozloženém stavu volně spočívala v krabici. Nakonec ale nadaný muž překvapil a pilotně opatřil jednu stěnu svítidlem (neváhaje okamžitě zaslat fotodokumentaci). Po příchodu domů jsem zklamaně zjistila, že toto neobsahuje žárovku. Choť poté upřesnil, že způsob zapojení elektrických kabelů vylučuje, aby světlo nyní plnilo svůj účel i v případě, že by jí opatřeno bylo. Znělo to logicky.

Pokud chceme po setmění v ložnici vidět, je možné rozsvítit lampičku u lůžka, případně světlo v chodbě, či světlo v šatně a nechat otevřené dveře. Této možnosti hojně využívám, neboť v létě z nevytápěné šatny – na rozdíl od zimních měsíců – netáhne.

Musím doufat v další deštivé ráno, kdy dojde na sestavení ostatních vylepšených svítidel a jejich instalaci. Nebude to snadné, neb spárou mezi cihlami jsou vedeny kabely a choť pochopitelně nechce navrtávat cihly. Stejně tak bude třeba ještě domyslet nový způsob uchycení stropního svítidla...

Budeme-li nad problematikou hloubat dlouho, může se snadno stát, že dojdu k závěru, že je třeba přetřít i jejich kovové části. Když už máme ta drahá světla, tak ať nám pěkně ladí.