Ví vůbec někdo, co to činíme?

Tedy v tom boji proti covidu. Pokud mohu pozorovat, tak máme na stovky těch, kteří nám vysvětlují, co jeden každý z nás dělá. Jenže, když to všechno sečtu, tak všichni děláme vše dobře a zároveň zcela špatně.

Řekněme, že všechna tato vyjádření pocházejí od odborníků. Pak je logické dojít k závěru, že asi vlastně nevíme nic, respektive tak málo, že to neumožňuje jednoznačné závěry. Ale tak už to v lidském životě bývá. Nabytí vědomostí a posléze si osvojit schopnost jich správně využít potřebuje čas.

Ovšem to vše se týká věcí nových. Ať již překvapivě objevených, či takových, která nás zákeřně přepadnou a jsou produktem přírody o které se stále mylně domníváme, že ji máme pod kontrolou, či lépe řečeno, spíše na ni často pohlížíme s nevědomou arogancí. Což je obvyklá vlastnost mnohých politiků.

Jsou ale vědomosti, které mají svou váhu, mnohdy po staletí. Jsou to i třeba znalosti posbírané v základní škole. Třeba taková ta základní poučka, že 1+1=2. To by snad měl znát každý, a to i přes nesmyslné školní reformy. A taková jednoduchá znalost by měla postačit k tomu, aby každý občan poznal, že nás již pomalu jeden celý rok vláda a jí zmocněné úřady krmí čísly, která jsou většinou ne zcela ověřená a důvěryhodná.

To by ještě nebylo tak špatné. Stačí si k nim připočítat určitou toleranci a brát je s rezervou. Jenže problém je v tom, že naši vládní činitelé na základě asi nedostatečného vzdělání, považují tato čísla za svatá a používají je jako munici pro politická střetnutí, kdy bojují o politické přežití.

A arogantně se snaží přesvědčit občany, že konají v zájmu nás všech. Domnívám se, že již pomalu nachází čas je přesvědčit o opaku. Je nezbytné si uvědomit, že ti, kdo v současných dnech řídí náš život do posledního koutku soukromí, neponesou nikdy žádnou odpovědnost za to, že nás vedou po cestě, která přinese jen zkázu.

Vycházejí z faktu, že jim nikdy nebude dokázáno kolik životů zachránili, či naopak, kolik zbytečně zemřelých by měli mít na svědomí. K takovému vyúčtování nikdy nedojde. Zbydou jen občané, kteří budou obviněni z toho, že se nechovali tak jak měli. Ano, to bude ta krutá realita. A zcela pravdivá.

Jenže vina občanů je ve zcela jiné oblasti. Jejich vinou bude, že si zvolili a tolerovali vládu, která svou neschopností a hlavně nevědomostí zapříčiní, že velká část občanstva bude bojovat o přežití. A ta vláda to ví. A bojí se toho. Jenže i pro tuto eventualitu má již pevnou strategii. Je nutno rozdělit společnost. A již tak činí. Ti s rouškou a ti bez roušky, ti otestovaní a neotestovaní, ti oočkovaní a neočkovaní.

Ano, stará to mocenská praktika. Rozděl společnost a pak se staň soudcem. Je to prosté a proto geniální. A již to začíná fungovat. Pan premiér si v tom už libuje. Míchá se do všeho, popichuje, nechutně využívá všech slabostí a negativních vlivů sociálních sítí, hovoří ke kdekomu, ale jen ne k občanům. Respektive rozdává ťafky na všechny strany. Nu, prostě tak jako každý politik, který to má nahnuté.

A podle starého zvyku si pořídil i dvorního šaška. Pochopitelně mám na mysli toho zdravotnického žongléra s čísly. Tu i onde dostane od „krále“ i pohlavek. Ano, mediálně to působí velmi dobře. Jistě, pokud by se jednalo jen o mizernou divadelní hru plnou amatérských neherců. Jenže ono se tu hraje o naši budoucnost a do té slabomyslné hry se nás vláda snaží vší silou zatáhnout. A zatím se jí to celkem daří.

Ano, občanstvu asi ještě nějakou dobu potrvá, než rozpozná rozdíl mezi demokracií a mediální fraškou. Ale na tom nemá ten virus žádnou vinu. On spíše dává šanci to rozpoznat. Ale mnoho času už nezbývá. Protože pískat na konci představení nikdy nezmění ani hru a ani aktéry. A vymáhat nazpátek vstupné je jen slabomyslný pokus obhájit vlastní naivnost a nevědomost.