„Ve službách Agrofertu“!

Pravda, nezní to tak honosně jako „Ve službách Jejího Veličenstva“, ale přeci jenom lépe než nic. Prostě je to taková typická česká varianta vyjadřující touhu po originalitě, pokroku a důkazu naší světovosti.

Teď si vysloužil tento titul i náš ministr Havlíček. Z čeho tak soudím? Nu, dostalo se mu policejní ochrany. Logický to krok naší, lépe řečeno jejich, vládní politiky. Mám totiž dojem, že touto výsadou je poctěn každý vysoce postavený mocenský úředník, který se zařadí do zástupu věrných této oficiálně nikomu nepatřící společnosti. Prapodivná to pocta. Ale když nic jiného, tak může sloužit jako orientace pro myšlení a rozhodování řadového občana.

To ví asi i naše bezpečnostní složky a oprávněně se domnívají, že se mezi občany nachází nemálo těch, kteří se řídí radami našeho pana prezidenta. Ten totiž jednou vyřkl památná a moudrá slova. Nepohodlného politika je možno zbavit se dvěma způsoby. Tou první možností jsou volby a tou druhou kalašnikov. A jak víme, on to myslí vždy vážně a s hlubokým přesvědčením o pravdivosti svých slov a myšlenek. Proč by tedy měl občan o tomto pochybovat.

K zamyšlení by se však měl nabízet i fakt, že původní filmový a literární hrdina žádnou ochranku nepotřeboval. James Bond to pokaždé zvládl sám. Možná, že ho chránila skutečnost, že vždy bojoval na té správné straně. Právě pro královnu a její poddané. A sklízel za to uznání, potlesk a obdiv. Možná, že v mnohých vzbudil touhu ho následovat. Prostě stát se tím morálně silným hrdinou bojujícím za dobro ostatních.

Smutné je, že i tomto ohledu ta „česká“ varianta více jak pokulhává. Bohužel i ten světový ohlas se nedá srovnávat. Diváci spíše pískají, než tleskají. Rozumný dramaturg by asi zpozorněl a začal horečně pracovat na novém scénáři a se značně změněným morálním obsahem. To by se však zcela zpronevěřil českému inovačnímu duchu. Asi by nepochopil, že cílem naší verze je ukázat celému světu, že demokracie a vůbec zdravý rozum je v naší společnosti pokládán za nešvar, který je nutno vymýtit. Obé stojí totiž v té české variantě na špatné straně, na straně zla.

Takže naši hrdinové zůstanou i nadále na té „správné“ straně a budou i nadále bojovat. A při této tak bohulibé činnosti je pro ně policejní ochrana asi nezbytná. Divná to logika, prapodivná morálka. V této souvislosti, tedy pokud je řeč o morálce, mi napadá i další filmový titul. A velmi úspěšný: „Hříšní lidé města pražského“. Lidu se tento seriál líbil, nikdy se neozval pískot, každé pokračování bylo s napětím očekáváno.

Jeden by řekl, že hříšník byl oslavován. Ano a ne. To kouzlo náklonosti k negativním vlastnostem toho či onoho aktéra „galérky“, bylo asi někde jinde, než by se na první pohled zdálo. On i ten největší hříšník v sobě skrýval takový zvláštní druh morálky, cti, odpovědnosti, a i ochoty v pokání. Měl v sobě něco, co bylo možno respektovat. Takže se divák nedopouštěl morálního poklesku, pokud mu fandil.

A tak se titul a vlastně již seriál „Ve službách Agrofertu“, dostává do potíží. Nic takového u jeho moderních hrdinů není k nalezení. A pro mne tím nejsmutnějším poznáním je skutečnost, že neexistuje autor, který by byl ochoten scénář přepsat. Proč také. Požívá policejní ochranu, stejně tak jako všichni aktéři tohoto nevkusného a urážejícího výtvoru, který se nedá označit jinak než za politický paskvil, který nás jen čím dál tím více zatahuje do morálního bahna, jež začíná nejen obtěžovat ale i smrdět všem našim sousedům. Tedy alespoň těm, kteří obdivují hrdinu, který byl vždy ve službách Jejího Veličenstva.