Trocha anarchie nikoho nezabije!

Asi si troufám, ale trvám na té troše, jsem proti všeobecnému zmatku a absolutní anarchii pokládám za lidstvu nebezpečnou. Proč tedy přeci? No, on už jeden neví, kdože nám to tu vládne.

Když začnu od té hlavy nejvyšší, tak se raději zdržím detailního komentáře, prostě kde nic tu nic, spíše je to orání do mysli slušných a rozumných občanů. Oni ti tvůrci naší ústavy nemohli předpokládat, že nějak musí sepsat detailní popis charakteru osoby, která by toužila být naším prezidentem. Asi moc spoléhali na vkus občanů, který je řekněme prapodivný.

A pak tu máme premiéra. Ani pomalu nevím, zda nějakého máme, prý se schovává někde na těch „sociálních“ sítích. Má smůlu, je to oblast, kterou ne zrovna považuji za prostor, kde by se mnou představitel vlády měl komunikovat. Sice jsem něco „převzatého“ viděl v televizi, ale koukal divně, něco četl, a ještě měl ten náhubek, pardon roušku, takže mi hned naznačil, že ani on přesně neví, která že to nařízení vlastně platí. Ano, nemá to také lehké, už se sám asi nevyzná, co ti ministři vlastně chtějí. Každý říká něco jiného a nějak je sjednotit je už pomalu nepřekonatelný problém.

Musel se ale rozhodnout a vsadil na toho zdravotního ministra. Ale pravda je, že ten zase mluví řečí, která je sice celkem plynulá, ale obsah je poněkud komplikovaný, často nepochopitelný, mnohdy dokonce nelogický. Jináč ale jeho vystoupení působí dojmem, že je to právě on, kdo převzal otěže vlády. Bohužel je na něm poznat, že nikdy předtím otěže v ruce neměl. Já jo. Víte koním se musí rozumět. Oni totiž poznají, když je nějaký nevědomec nutí k tomu, aby pro něj pracovali. Mají takříkajíc vlastní hlavu a většinou dělají jen to, co uznají za dobré a rozumné.

A tak jsem si vzpomněl na má první léta v Rakousku. Byl to skoro šok, když jsem v novinách narazil na jeden článek prapodivného obsahu. Bylo to takové veřejné poděkování státním úředníkům. Podnikatelé a všichni ti, kteří se starali o to, aby společnost fungovala a netrpěla nouzí a hladem byli vděční za to, že mnohý úředník přimhouřil oči nad tím či oním, co bylo v rozporu s nějakým tím nařízením věda, že kdyby tak nečinil, tak by soukolí státu začalo skřípat, ba možná by se i zastavilo. Prostě taková malá „anarchie“, či respekt k realitě.   

Domnívám se, že bychom se nad tím měli trochu zamyslet, právě, když nevíme, kdo nám to tu dneska vládne. Docela mě potěšilo, že už jsem tu i onde nějaké náznaky slyšel. Jenže byly zabarvené strachem. Strachem, že přijde nějaký hnidopich a bude požadovat zásah státní moci, protože se děje něco nezákonného. Prostě se mnozí obávají našeho „čecháčství“. Ano, to je hrozba převeliká, provází nás celou naší historií.

Podob má mnoho, ale já pokládám dvě formy za velmi nebezpečné. V prvé řadě jsou to filutové, kteří využívají podobných situací jako je dnes, aby si naplnili kapsy, tím, že okrádají slušné a naivní spoluobčany. A pak jsou ti „ochránci“ pořádku a práva. Nemajíce vlastního rozumu, tak se jej snaží čerpat z úředních listů, které jsou jim svaté, protože jejich neexistence by přinesla dokonalou zkázu pro jejich „myšlení“.

Takže mhouřit oči je nebezpečné. Chce to určitou dávku odvahy a předpokládá schopnost samostatného myšlení. A nejen to. Spíše myslet na druhé než na sebe. A to je přetěžké, doba z nás dělá egoisty, ba to přímo vyžaduje. A asi by nebylo špatné tuto nově nabytou vlastnost typickou pro tržní hospodářství strčit alespoň na chvilku někam do šuplíku. Myslím, že by se to vyplatilo.

Minimálně po tu dobu, kdy vládně „bezvládí“ rozumu. Ale jak jsem napsal do titulku: Trocha anarchie nikoho nezabije. Ta skutečná, nebo třeba i pokus vládu svrhnout, by, podle mého, asi nepřinesla nic dobrého, asi bychom dosáhli jen ještě většího zmatku a chaosu a dali tak šanci spíše lidem kriminálního ražení než těm slušným, kteří by to snad s námi mysleli dobře.