Tak máme ve vládě i srandistu…

… a místo pejska dostaneme asi kočičku. Ale ta, podle mých poznatků, dokáže být docela potvora, měli jsme v rodině jednu, dělala si, co chtěla a když se na nás naštvala tak shazovala z poliček porcelán.

A tvářila se přitom docela potměšile. Zrovna tak jak náš nový zdravotní bratr. Asi je to takový smíšek, možná i rád provokuje, libuje si v mediálním prostředí, miluje světlo ramp. Je to opravdu dobrý tah našeho režiséra vládní tragikomedie, přinese jistě oživení, tak jako každá nová postava s originálním a pro diváka novým charakterem. Myšleno pochopitelně čistě z dramaturgického pohledu na divadelní tvorbu, byť i politického obsahu.

Možná je cílem umožnit občanům i určitou emocionální úlevu, snad i světélko do jinak chmurných dnů. Že by to ale bylo ono kýžené světélko na konci tunelu se odvážím pochybovat. Už z toho důvodu, že hned první veřejná vystoupení nového protagonisty vládní politiky jen potvrdila, že se máme opravdu na co těšit. Vlastně mám pocit, že se chová tak jako by vyhrál Festival politické písně a teď se sluní v záři reflektorů. A dává nepokrytě najevo, že se postará každý den o nějaké překvapení. Asi tak jako v řádném televizním seriálu.

Co my však dělá starost je pravděpodobnost, že více jak přetíženému soudnictví se asi dostane mimořádné nálože na pracovním zatížení. Bylo totiž jasně řečeno, že vláda zvolí novou taktiku v oblasti zkoumání naší legislativy. Veřejně totiž přiznala, že nejenže jí ta džungle paragrafů včetně ústavy leze na nervy, ale že již není ochotna ztrácet čas čtením nějakých zákonů. Prostě s milým úsměvem si bude dělat co se jí zlíbí a pak jen vyčkávat co na to právníci.

Není to špatná taktika. Získá tím, při rychlosti, s jakou pracují naše soudy, skoro neomezený časový prostor provádět všelijaká šprťouchlata na úkor práv občanů. Vždyť vlastně o nic nejde. Máme tržní hospodářství a občan je vlastně jen nějaký čárový kód. A při našem stupni digitalizace je možno zcela bez problémů nechat občana zmizet, či dle potřeby ho opět oživit.

Řekl bych, je to takový zvláštní způsob vládnutí. Není mi zcela neznám. Poznal jsem několik společností, které si dopřávaly ten luxus, aby jim vládl klub amatérů. Nejvíce mi to připomíná palestinské vlády. Charakteristickým rysem bylo, ať už šéfoval kdokoli, že vůbec nikdy nešlo o snahu zajistit vlastním občanům jakousi budoucnost. Ono nebylo ani nikdy jasné o co vlastně těm mnohdy samozvaným mocipánům jde.

Docela mne to bavilo, byl to takový komiks. Jistě mne i napadlo, že by jeden měl mít s Palestinci soucit. Ale vždy jsem se domníval, že by si to měli vypořádat sami mezi sebou. A pak jsem zcela využíval té svobody, že s tím spolkem nemám nic společného. Že jsem jenom divák. Dávalo mi to určitou jistotu, měl jsem pocit, že snad mohu ještě rozhodovat o vlastním bytí a budoucnosti. Prostě byl jsem tam jen na návštěvě.

A právě o tuto výhodu jsem přišel tím, že jsem se vrátil „domů“. Snažím být sice i nadále divákem, ale přeci jenom se nemohu ubránit dojmu, že mne někdo vtahuje do hry, jejíž obsah mi ne zrovna vyhovuje. Vrátím se ale k té kočce. Naší kočce. Byla mstivá a nesnášela konkurenci. Není to dobrá vlastnost. No, uvidíme. Zdání mnohdy klame.

Zde si ale s ješitností, která je mi vlastní, dovolím připomenout, že osud bývalého zdravotního bratra se odehrál přesně tak, jak jsem předpovídal. Byl prostě obětován. Jaký bude osud jeho nástupce? Nu, prý to do voleb vydrží. Nějak naznačil, že ho dosavadní společenský status ne zrovna uspokojoval, a tak radostně přivítal tuto změnu.

Trochu se ale poučil a navlékl zcela jiný charakter pro svou roli. Třeba hned a bez váhání potvrdil, že je radno poslouchat radám odborníků. Ale, právě poučen osudem svého předchůdce hned dodal, že si není jistý tím, zda je opravdu nutné převádět je do praxe. Prostě to nepokládá za svou povinnost. Ony jsou prý i jiné aspekty, které určují vládní rozhodnutí. Které? Ptá se třeba občan. S lehký úsměvem dle nového scénáře se jeden doví, že přeci není v zájmu nové inscenace hned na počátku prvního aktu prozradit, kdo je vrah.

Takže přeji všem dobrou zábavu při sledování nového vládního seriálu. Nutno ještě podotknout, že to vstupné je pěkně mastné, o jeho výši se nikdy nedovíme, není to ani možné, protože ho budou na splátky platit nejen naše děti, ale pravděpodobně i vnuci.