Tak Česko je opět na prodej!

Oficiálně se tomu říká Transatlantické obchodní a investiční partnerství – tedy TTIP. Nejsme v tom ale sami, jde o osud všech států EU. Takže, logicky uvažováno, nemáme do toho co mluvit. Poslední desetiletí je tomu přeci zvykem.  

Jistý pan Obama a nám dobře známá paní Merkelová si o tom šuškají za zavřenými dveřmi. Toho času v německém Hannoveru. Nesedí však osamoceně, přizvali si k tomu mocné obou zemí. Tedy ty, kteří považují milion za drobný peníz. A jako vždy musí malý živnostník a občan zůstat za plotem.

Díky svobodě slova a projevu může sice pokojně demonstrovat a vyjádřit nesouhlas, ale to je tak vše, co se od něj očekává. Hlavně aby vše proběhlo pokojně, na to se klade velký důraz. Protože pak je možné podobné protesty zcela ignorovat. V rámci demokracie je to přeci v pořádku.   

 V Hannoveru bylo prý těch protestujících až 70.000. A to k všeobecnému údivu amerických hostů. Nějak nechápou, že ten důležitý obchodní „partner“ nějak pozbyl podpory veřejnosti. Původní souhlasící většina se cvrkla na 17 procent. To se odvážila zveřejnit i německá ARD. A nejen to. Byla připuštěna i další celkem rozumná úvaha.

Na každém obchodu, kde někdo vydělá, existuje někdo, kdo prodělá. Zní to logicky, má to i něco do činění s reálným životem. A německá veřejnost je hlavně pobouřena tím, že nikdo vlastně ani neví, co ta „veledůležitá“ dohoda obsahuje ve všech detailech. Tedy je jí tajeno, kdo „prodělá“. Zní to paradoxně, ale je tomu tak.

Trochu to připomíná historické tajné dohody, které končily tragicky. Většinou válkou. Desítky miliónů přišlo o život. Dnes jsme ale již poučeni a válkám s vyhýbáme. Jsme také humánní a nezabíjíme fyzicky, vraždíme sociálně. Počet  obětí však zůstává stejný. Milióny nezaměstnaných živoří v celé Evropě.

Ale zpět k titulku. Ano, zase jedná někdo o nás bez nás. Historie se opakuje. Ti mocní se scházejí na tajných schůzkách, aby pak vyřkli rozsudek nad budoucností těch malých. Je to sprostá diktatura. Nechceme ale o tom moc vědět. Je to diktatura globálního kapitálu. Bojíme se to vyřknout, zavání to marxismem.

Sice již pomalu nikdo neví co měl tehdy Marx a Engels na mysli, ale naše „poučení“ z historie je tak silné, že to spojujeme s diktaturou, která je mnohem horší, než jakákoli jiná. Takže často volíme tu „lepší“. Nemusíme se tak namáhat s nějakým tím protestem. Stejně je asi zbytečný. Nehledě na to, že bychom asi nebyli schopni se ujednotit na tom, za co a proti čemu protestovat, o boji ani nemluvě.