Reality Show z Bílého domu

Považovat dění v Bílém domě za neutuchající a v pravdě zábavný mediální útvar je snad ten nejlepší postoj, který by měl zaujmout každý rozumný člověk.

Problém je v tom, že se bohužel jedná o reálný obraz duševní úrovně hlavního aktéra, který se jeví být skvělým moderátorem levných zábavných pořadů. Ostatně v minulosti byl v té roli skutečnou hvězdou. Není pochyb o tom, že to s divákem umí, umí si ho koupit, strhne ho na svou stranu, divačky omdlévají, muži se bijí v prsa.

Já mám ale podezření, že tento charismatický muž nebyl nikým informován, že jeho vystupování není jen bojem o počet nadšených diváků, kteří TV Bilý dům sledují. Je zde totiž pár miliard lidí po celém světě, kteří mají zcela jiné starosti než sledovat mimiku samozvaného šílence, který nepochopil, že si zahrává s osudy lidí, kterým nějaké otočení knoflíku nepomůže a nepřinese jim záchranu.

Monopolní postavení jeho mediální show je totiž nezvratné. Nic nepomůže ignorance, ani jakákoli snaha přepnout na jiný program, on je zkrátka všude. Ještě donedávna jsem byl přesvědčen, že tím nejhloupějším a tím i nejnebezpečnějším obyvatelem Bílého domu byl George. W. Bush. Současný show master asi mé přesvědčení zvyklá. Jak vidno, i americké voličstvo je nepoučitelné.

Co nám tedy zbývá? Není snadné najít řešení. Počet šílenců, kteří rozhodují o našem osudu nenápadně stoupá, nerozhoduje jejich charakter, morální úroveň a ani vzdělání. Jejich hodnota je určována mediálními měřítky. Rozhoduje počet nadšených diváků. I jejich počet roste. Rozhodně se baví a projevují nepochopitelné nadšení nad tím, že si někdo zahrává s jejich osudem. Je jim to jaksi jedno, možná je to dokonce vzrušuje. Hlavní je, že ten proud zábavy neustává.

Je více než jasné, že mediální program Bílého domu není možno zastavit. Možná ale není špatné si připomenout, že zbraně hromadného ničení, kvůli kterým byla vedena válka proti Iráku s cílem svrhnout tamějšího diktátora se nikdy nenašly. Stejný byl i osud lybijského vládce, který byl zničen kvůli masakru na civilním obyvatelstvu, ke kterému nikdy nedošlo. Že to vše vedlo k destabilizaci tamních regiónů a přímému ohrožení Evropy je snad již dokázáno.

Nebylo by asi špatné si konečně uvědomit, ale hlavně si přiznat podstatu vzniku a následný postoj Spojených států amerických. Je to zcela jednoduchá vývojová cesta charakterizována jediným faktem. Zájmy USA jsou tou největší prioritou. Nepřítelem se může stát každý. Nerozhodují ani společenské systémy. Jsou ničeny jak diktatury, tak demokratické systémy. Boj za svobodu druhých je většinou jen mediálním a politickým trikem, mnohdy i prostou lží.

Nemáme to jednoduché. Bez spojenců je naše budoucnost nejistá. Tragédií je, že i Evropa již pomalu ztrácí schopnost jít po cestě rozumu. I zde přibývá prapodivných charakterů, kteří se mediálními triky dostávají do popředí a touží po moci. To, že rozhodují i o naší budoucnosti, je vůbec nezajímá. Chtějí vstoupit do dějin za každou cenu, chtějí vládnout. Nevědomost a nesoudnost voličů jim k tomu dopomáhá.

Ono stačí podívat se kolem sebe. Politická kultura v naší společnosti je zdevastovaná. To, že v tomto roce oslavujeme naši samostatnost je pouhá formální záležitost, opět spíše mediální produkt. Místo oslav bychom se měli spíše stydět. S pietou a v tichosti se zamyslet nad tím, že naši předkové se za nás asi stydí. Není konečně čas se zamyslet nad tím, že hloupost a nevědomost by mělo být to poslední, co by nám mělo vládnout.

Je opravdu tak těžké si přiznat, že bezcharakterní jednotlivci toužící jen po moci, by rozhodně neměli prezentovat naši společnost tím, že zašlapávají do bahna naši historii, ničí intelektuální hodnoty? Přitom touží jen po jednom. Totiž, aby se z nás stalo stádo pokojně bečících oveček, které se uspokojí s pravidelně dodávanou stravou bez ohledu na její hodnotu.