Proč se ptáme presidenta, když se můžeme zeptat sami sebe?

Je mezi námi mnoho těch, kteří tvrdí, že pan Zeman zná odpověď na každou otázku. Jsou však jiní, kteří tvrdí opak. Vlastně zcela normální životní situace. Není však normální, že se tím necháme paralyzovat.  

A to je to, co nechápu. Vždyť je to jako s tím Pánem Bohem. Jedni tvrdí, že existuje, druzí, že ne. Ale nějak jsme pochopili, že to není možné dokázat. Takže se tím zabýváme jen teoreticky, je to pro normální život okrajová záležitost. A ono to není s naším panem presidentem jinak.

Jistě, že každý má svou představu o jeho úloze. Já bych si třeba přál, aby nás nabádal k přemýšlení, zda to či ono děláme dobře. Zda opravdu uvažujeme dříve, než konáme. Zda se chováme tak, abychom na sebe mohli být hrdí. Což tedy on právě nedělá.

Rozhodl se jinak. S celkem strohou formou nás vždy s přezíravostí kantora poučuje. Dokonce i v oblastech, které jsou poněkud problematičtější a vyžadují přeci jenom brát trochu větší ohled na tu či onu názorovou menšinu. V podstatě se chová jako takový malý diktátor. Nu, jak vidno, i něco podobného se může navzdory demokracii udát.

Ale je to tragédie, která by nás měla paralyzovat? Budeme tedy sedět s rukama v klíně? Jenom proto, že ten „božský“ hlas nás uvrhl ve společenský zmatek. Prostě budeme se modlit, aby ten příští president byl jiný, či právě stejný? Jsme opravdu tak chudí duchem? Mnozí tvrdí, že nám pan Zeman dělá ve světě ostudu. Možná, že mají pravdu, ale také tomu tak být nemusí.

Není však mnohem důležitější se chovat tak, abychom jako společnost budili respekt. Svět je již natolik rozumný, že dokáže tomu či onomu národu odpustit, pokud mají presidenta, který není snad takový jak by měl být. Jsou společnosti, které si to již prožili a vědí jaké to je a jak to může i skončit. Mnohdy tragicky. Ale občané se snad poučili a dali ostatním najevo, že to byl omyl.

Ale nedokázali to jen nějakým „novým“ presidentem, ale v prvé řadě svým chování. A v současné době opravdu nevím, pokud by šlo o tu „celosvětovou“ ostudu, kdo je více vinen. Pan Zeman anebo my jako společnost. Máme ještě schopnost se soudně podívat sami na sebe? Máme ještě odvahu si přiznat, že si stále klademe jenom nějaké otázky,  ale nesnažíme se hledat odpověď, na které bychom se ujednotili.

Chováme se jak nekulturní nevědomci. Pro nic za nic se mlátíme po hlavách. Jsme taková snůška prapodivných názorů, kdy mnohé mají stejnou kvalitu jako ty, které skoro denně produkuje hradní nádvoří a využívá přitom ozvěny k zakrytí prázdnoty obsahu. Náš pan president může jistě za mnohé. Ať již v dobrém či zlém. Ale za jedno jistě nemůže. Že se chováme tak, jak se chováme.

Vyjma toho, že jsme na úrovní malých dětí, které je nutno vést za ručičku, když je zapotřebí přejít rušnou silnici. V tom případě bychom ale měli být vděční za to, že se toho pan Zeman ujal. Pak je to naše rozhodnutí. Nesmíme se ale divit, že nás okolní svět bude přesně tak vnímat.