Proč mne osud těch pěti Čechů nezajímá?

Tedy ne tak docela. Trochu člověčího mám ještě v sobě, takže jsem rád, že to pro ně celkem dobře dopadlo a ve zdraví se dostanou domů ke svým rodinám. Toť ale vše.  

Jinak si nabubřele myslím, že o takových únosech něco vím. Přesněji řečeno, že nevím nic, protože nemám šanci, jako ostatně i všichni obyvatelé našeho společenství, dovědět se úplnou pravdu. Tak už to ve světě politiky a tajných služeb bývá. Je to svět sám pro sebe. Když udělají něco k našemu dobru, tak to zní z každého tlampače. Když se jim něco nepovede, tak se dovíme jen střípky. A když je to tajné, tak to většinou i utajené zůstane.

Nutno přiznat, že mnohdy se v zákulisí odehrávají věci značně špinavé, nechutné a nemorální. Často i k našemu dobru, ale pak o tom nechci vědět. V tom jsem pokrytec. V případě opačném nezbývá jen doufat, že nešlo o záměr nám občanům programově škodit. Zda tomu tak je by nás měla přesvědčit jen morální úroveň našich politiků. Ti o tom mnohdy vědí, ti to většinou povolují.

Takže, čím více našich představitelů postrádá charakter, o to větší je šance, že se v zákulisí dějí věci nezdravé pro demokratickou společnost. Jiná kontrola prakticky neexistuje. Smůla je v tom, že se  bez opravdu tajné služby zatím neobejdeme. Svět už je takový, jsou oblasti, kde se proti zlu dá bojovat opět jenom zlem. A to se nedá dělat  vždy veřejně. A tak všechny takové ty kontrolní výbory tajných služeb jsou většinou alibistické, slouží jen ke chlácholení svědomí voličů.

Vše, co se tedy občan o takových případech doví, jsou spekulativní teorie pilně šířené v médiích a mnohdy i samotnou tajnou službou. Prostě takové profesionální mlžení. Je to vždy svátek pro novináře, trochu hysterická honba za neexistujícími fakty. Hned se  objeví řada odborníků a expertů, diskuse jsou nekonečné. Hlavním tématem je duchaplně hovořit o něčem, o čem nic nevíme. Je to ráj pro spiklenecké teorie, každý může tvrdit co chce.

Ale vrátím se přímo k těm pěti aktérům. Jedno je jisté. Když se rozjeli do těchto opravdu nebezpečných oblastí určitě nebyli hnání idealismem. Že v této oblasti Libanonu není radno pobývat, ví každý rozumný člověk zabývající se touto tématikou. Takže to nemohla být ani naivní nevědomost, která je tam hnala. Zbývá tedy nějaký konkrétní cíl a to je právě ta věc, kterou se nikdy nedovíme.

Co zbývá dodat? Jen, že se snad vrátili ve zdraví. Možná, že se ti dva „novináři“ stanou hrdiny, pravděpodobně to také byl účel jejich prazvláštní cesty. Ten pracovník tajné služby získá asi nějaké netajné a tudíž teplé místečko v patřičném oboru. A právník tam jistě nejel zadarmo, takže mu přeji patřičný honorář. A ti zbylí aktéři doufejme také neodejdou s prázdnou.

Jinak novinářským kolegům přeji, aby jim toto téma pár dní vydrželo. Z hlediska mediálního trhu se jedná o kvalitní produkt. Mluvit a psát se dá beze všech zábran, neexistují fakta, která by to či ono tvrzení mohla vyvrátit. Také se tomu oslavně říká, že se jeden pídí po pravdě. Kdeže. Pravda bývá často tvrdá, nekompromisní a většinou si jí bojíme.