Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média?

Při pohledu na naši dnešní společnost je velmi snadné dospět k názoru, že ne. Když jeden pozoruje dění v mediálním prostoru, tak se dokonce může domnívat, že jsou spíše trnem v oku, tedy něčím bolestně obtěžujícím.

Vadí skoro všem, a to v okamžiku kdy jejich tvorba opustí oblast laciné zábavy, kulturního braku a přehlídky šaškujících hlupáků, kteří v převážné většině přebírají roli dnešních hrdinů. Jejich vystupování je jakoby řízeno taktovkou mediálních kupčíků, těch novodobých dramaturgů starajících se jen o to, aby pořady nezatěžovaly divákovu mysl nějakým tím intelektuálním balastem, který by ho nutil nad věcmi přemýšlet.

Bohužel tento vývoj nutně vede dekadentním směrem majícím za cíl snižovat celkovou vzdělanost občanstva. Je to marketingový záměr, který posléze umožňuje mysl diváka lépe manipulovat, zcela ho ovládat. V podstatě se užívá stejného principu manipulace, jako je tomu v běžném denním životě. Stačí se podívat do nějakého supermarketu a pozorovat co plní nákupní košíky. V nemalé míře zde naleznete i věcí nepotřebné a zbytečné nakoupené pod tlakem všech těch letáků, které jen předstírají, že se jedná o věci nezbytně nutné, originální, jedinečné a v neposlední řadě i super levné. Málokdy to odpovídá pravdě.

Zpátky k médiím. Zde je princip prakticky stejný a nabízí se jen otázka, zda je to správné a prospěšné. Existuje ještě představa, že by na to někdo měl dohlížet. Tedy na kvalitu té duševní stravy. Proto prý existují rady. Jak Česká televize, tak i Rozhlas se honosí tím, že si takový „klub dohlížitelů“ dokonce platí. Dobrá to věc. Tedy na první pohled. Co tedy dělají tito jistě morálně kompetentní jedinci? Bohužel v prvé řadě pobírají zcela tučné honoráře. V ČT je to podle mých posledních informací asi 10.000 Kč za jedno posezení v délce asi tak dvě až tři hodiny, a to čtyřikrát do měsíce. Žádný špatný džob.

Ale to asi bude všechno. Když se dívám na stále klesající úroveň ČT tak se klidně mohu domnívat, že to posezení u kávičky je doprovázeno jenom tlachem o počasí, možná fotbalu, či posledním módním trendu. Tragédií je, že se tento vývoj netýká jen „levné“ zábavy, která má, pokud dodržuje určitou kulturní úroveň i své opodstatnění, ale již tvrdě postihuje oblast publicistiky a zpravodajství, tedy přímo ohrožuje kvalitu vzdělání společnosti jako celku.

V ČT byl v podstatě tento proces pomalu dokončen. Pozadu zůstal Český rozhlas, jehož ředitel si uvědomil, že zaostává, a tak se rozhodl vše naráz změnit. Vlastně se pokusil o takový malý puč. A to v podstatě s pomocí oné „rady“, která na tom zatím nevidí nic „hrozného“. Prý je vše pod kontrolou. Ach, ano, vše je pod kontrolou, a pokud ne, tak se to napraví.

Nevím jako to dopadne, podle mého by měl pan ředitel, mediální to kupčík, sbalit kufry a potichu zmizet. Obávám se, že se tak nestane, ti morálně odpovědní to možná nějak urovnají. Asi jim to dá nemálo přemýšlení, ono zabalit nemorálnost do pozlátka není nijak jednoduché. Jistě se také chtějí vyrovnat „kolegům“ v ČT, kde probíhá vše tiše a hladce, kde tečou zcela „kontrolovaně“ do privátních kapes milióny poctivě odváděné občany.

Je přeci nezbytně nutné definitivně odstranit ten trn z oka. To zlo, které by mohlo občany donutit k „neuváženým“ činům. Třeba zrušit poplatky, demonstrovat a nedej bože třeba i k pokusu o tolik v minulosti oblíbenou defenestraci. Ano, není to lehké být „morální radou“ pro veřejnoprávní média. Já osobně bych ty poplatku nerušil, spíše ty „rady“ a pak bych se přikláněl k hlasité demonstraci a v neposlední řadě bych možná doporučil i nějakou tu „defenestraci“, protože mám silné obavy, že se jinak není možno zbavit těch ničitelů naší kultury a intelektu, kteří si výchovou občanů k hlouposti chtějí zajistit celoživotní příjmy na úkor nás všech. A nejen to, oni se totiž pokoušejí dostat pod kontrolu i demokracii. Není divu, vždyť je to pro ně nepřítel číslo jedna, nedej bože, aby se dále vyvíjela, to by byla přeci neskutečná katastrofa. Občané by třeba přišli i na to, že nezávislá veřejnoprávní média jsou nezbytná.