Když sedíte na kozlíku a v ruce máte opratě tak platí celkem jednoduchá pravidla. Zatáhnete za tu pravou a křiknete hot a kůň zatočí doprava, zatáhnete za levou a křiknete čehý a kůň jde doleva.
Často a rád jsem za mlada řídil takto povoz s koňmi. Jsou to rozumná a pracovitá zvířata, ani nevím, na jakém vývojovém stupni bychom se nacházeli nebýt jich. Pravda, jsou i svéhlavá, a rozhodně nemilují lidskou hloupost. Třeba to, když na ně někdo křičí Hot a Čehý najednou a tahá zmateně opratí. To se většinou zastaví. A když ten na kozlíku nadává, tak si řeknou, který to blbec dnes vylezl na kozlík.
Řekl bych, občan reaguje podobně. A je mi smutno, že snad žádný z našich politiků nikdy neseděl na kozlíku s touhou pomocí těch chytrých koní vykonat třeba kus poctivé a záslužné práce. Vždyť se podívejte kolem. Jeden řve čehý a druhý hot, mnohdy obé a občan tu stojí a ptá se, co se vlastně po něm chce.
Pochopitelně, že mířím v myšlenkách tam, kam nás ten virus spolu s politiky zatáhl. Mám dokonce pocit, že nás svléká do naha, aby dokázal nejen naši bezmocnost ale i hloupost. Podívejme se třeba k našim sousedům. Takže u našich „bratrů“ Slováků dostanu 200 euro za to, že se nechám oočkovat. A v Rakousku dostanu pokutu 600 euro, když tak neučiním.
Nechápu ani jedno, ani druhé. Ono to totiž vypadá, že na jedné straně dostanu jako volič odměnu a u těch druhých budu potrestán, že jsem si jako zvolil špatnou politickou stranu. Že by šlo o moje zdraví mne už ani nenapadne. Ono se to totiž nějak vytratilo v té bouři bohužel již jen politických bojů. Pravda, je mi stále připomínáno, že neočkován mám větší naději, že zemřu. Je to milé, ale i nadále se domnívám, že to je má zcela privátní záležitost.
V popředí se ale ustálilo tvrzení, že jsem vinen na kolapsu zdravotnictví. Prý nestíhá. Věřím tomu. Statistiky ale i potvrzují, že tím největším problémem je nedostatek těch obětavých lidí, kteří se snaží druhým zachránit život. Pozoruhodné je, že o této tristní situaci jsem pravidelně informován již od roku 2012, kdy jsem po svém návratu do rodného města trochu pravidelněji sledoval děni kolem.
Takže se domnívám, že to vše, o co se politici dneška snaží, je jen pokus hasit požár, který byl již dlouho připravován. A ne občany, ale politiky. Většinou profesionálními amatéry, kteří myslí jen na přežití v rámci volebního mandátu. Bez ohledu na to, že občan má o přežití zcela jinou představu. Přemýšlet o tom, co se stane za dvacet či třicet let, převyšuje jejich mentální schopnosti podpořené nedostatkem morální odpovědnosti.
Nechat se tedy očkovat či ne? Nemyslím, že to je ten největší problém, který musíme řešit. Ono to nějak jako společnost přežijeme, tak či onak. Bohužel za vysokou cenu, jak morální, tak i ekonomickou. Řekl bych, že nás to srazí na kolena. Jenže to není to nejhorší. Já se obávám, že ta příští „krize“ nás zastihne zcela vysílené. A že přijde, o tom nepochybuji.
A co dělají politici? Řekl bych, že nám doporučují mít okna a utírat prach v našich domovech bez ohledu na to, že mnozí upozorňují, že se blíží tsunami. A já se ptám, asi zcela naivně, kdy se politici odváží hovořit o těch opravdových chybách, které nás zavedli tam, kde jsme. Myslím tím všechny bez rozdílu. Není mezi nimi ani jeden nevinný. Pravda jeden méně, druhý více. Jinak řečeno, kdy se konečně poučíme z vlastních chyb.
Asi nikdy. A proto budeme teď na „nejvyšší“ úrovní řešit pravomoci prezidenta. Asi nemáme nic jiného na práci, že. Rozumnou domluvu za cílem nalezení kompromisu nahradíme více méně ideologickým bojem, kdy ješitnost jednoho stojí proti ješitnosti druhého. Tož, dobrá, já se jen ptám, je to skutečný důvod, proč bych se měl nechat naočkovat? V podstatě jsem vždy pro pomoci spoluobčanům, ale zásadně odmítám podporovat neschopné politiky.
Prostě mám dojem, že ti na kozlících zběsile tahají za opratě a občan tu stojí bezradně a neví kudy kam. A tím stagnuje celá společnost, částečně degeneruje i intelekt, protože není žádán vysvětlit, že i jednoduché povely jako hot a čehý, by měly být vysloveny fundovaně a s plnou odpovědností. Stejně tak jako bezradné přešlapováni na místě není cestou k cíli, a tedy i budoucnosti.
