Pěst lidu pravdu vždy očistí!

Již mnohokrát tomu tak bylo. Není třeba listovat v nějakých knihách, máme to přeci v živé paměti naší bojovné historie. Vždy byla pozdvižena z toho proradného intelektuálního bahna, aby nám ozářila cestu vpřed.

A dnes tomu nebude jinak. Je přeci povinností plnit odkazy našich předků. A hlavně těch, jejichž sochy byly mnohokrát zneuctěny, strženy ze svých monumentálních piedestalů šílenstvím odpadlíků, kteří se odklonili od pravé víry pomateni různými slabošskými zbloudilci.

A i nadále se bude nad naší hlavou třepetat vlajka symbolizující jednotu naší mysli. Pravda, je trochu podrásána drápy nenávisti, která je živena nekalou silou mnohých pitoreskních rádoby myslitelů, kteří záludně špiní náš zcela jasný obraz budoucnosti. Ano, je dokonce na ni i pliváno. Ale budiž i to symbolem naší síly a odhodlanosti se kterou vedeme boj za pravdu.

Není to lehké poslání, ale naše vůle a přesvědčení nám dává sílu, abychom i nadále drželi žerď našeho symbolu vzpřímeně. Je to nezbytně nutné, protože to bude právě pohled na tuto zneuctěnou vlajku, která dá nám všem naději v lepší budoucnost. A tou největší odměnou pak bude pohled na nekonečnou záplavu těchto symbolů až přijde doba, kdy budou zářit jasnou barvou očištěny ode vše těch nenávistných plivanců a škrábanců.

Bude to doba, kdy pravda dostane tu konečnou vysněnou podobu. Ano, přijde doba, kdy se naše myšlenka stane tou jedinou existující pravdou. Bude to doba zbavená všech pochybovačů, všech těch pseudointelektuálů, kteří mají jen jeden cíl: Způsobit rozkol v našich řadách a zneuctít naše velkolepé myšlenky. Ale to se jim nikdy nepovede.

Neboť pěst lidu v sobě skrývá neutuchající sílu překonávající i síly vesmírné a přírodní. A bude to právě ona, která nás vždy ochrání na naší cestě vpřed. Bude naší matkou a otcem a ztělesní i touhu našich předků, tu nekonečnou studnici poznání a víry v naši myšlenku.

Ale již dosti slov, je čas boje, neváhejme a vykročme po tak jasně vytyčené cestě, nehleďme ani napravo a ani nalevo, ale kráčejme přímo a s hlavou hrdě vztyčenou oproštěni ode všech pochyb a zcestných myšlenek a ostrým zrakem pozorujme horizont naší budoucnosti. A hlavně se nenechme mást těmi, kteří tvrdí, že horizontu dosáhnout nelze. Mýlí se, tak jako vždy. Stejně tak jak ten pomatený jedinec, který se jistě nachází na pokraji šílenství, který prohlásil: Kdo nepochybuje je idiot. Takže vpřed!

Pro ty, kteří kroutí nad tímto textem nevěřícně hlavou snad jen poznámka, že toto je volné pokračování mého článku: Jak psáti a čísti v období cenzury. Ale pozor ne jak mysleti. Ostatně kdysi jsme říkali, že píšeme do šuplíku. Ale to jsme naše myšlenky ještě ťukali na papír. Nu, jako přirovnání to snad stačí, šuplíky se totiž opět plní.

https://kotyk.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=779313