Jako občan jsem splnil povinnost a zasedl včera ve 13:00 před televizní obrazovku. Po čtyřiceti minutách boje s usínáním jsem došel k názoru, že Vy jste svou povinnost opět nesplnil. Jen potvrdil mou prognózu, že se zase nic nového nedovím. Tedy maximálně tolik, co by se vešlo do dvou řádek novinové zprávy.
Večer jsem se pak jen bavil tím, jak se kolegové v České televizi se ctí dokázali vyrovnat s nelehkým úkolem ze dvou informačních vět vyrobit více jak 10 minut zpravodajského guláše. Chudáci, cenzura neexistuje, museli se tedy činit. O mnoho lehčí to pak měli kolegové ze zahraničí, ti Vás asi vůbec nevzali na vědomí.
Jsem rozladěn, doufal jsem, že zase bude o čem psát. Snad si nemyslíte, že jsem ochoten vůbec reagovat na Vaše odborné vysvětlení o tom, co si máme představovat pod pojmem „návrh“. Jako občané jsme možná podle Vás hlupáci, ale tak dalece jste nás urážet nemusel. A pak ještě ty znovu opakované odborně neodborné představy o odborné neodbornosti budoucích ministrů. Ani jste si nevšiml, že to již národ prodiskutoval a celkem odborně.
Snad jen jeden povzdech. Očekával bych, že se občas věnujete kritice sytému, naznačíte jeho slabiny a upozorníte na nebezpečí, které sebou demokratický systém přináší. Třeba nás budete varovat před rozmáhajícím se populismem. Ale kdepak, Vám stále leží v žaludku ta či ona osoba. Vím ale, že to pro Vás není tak lehké, jste vlastně produkt tohoto systému.
Co tedy s Vámi? Tedy mým „prezidentem“ nejste, to nijak netajím. Ale, že se už nad Vaší „činností“ ani nedokážu pořádně rozpálit, to mne docela štve. Není nic horšího, než když se politik stane pro občany lhostejným. Tedy vezmou na vědomí jeho existenci a nic víc. Myslím si, že jsme již tak daleko. Takže, prosím Vás, nějak nám povolte mít vládu, my už se s ní vypořádáme sami. My na to máme.
A pak už bude dobře, můžete se vrátit do Vašeho světa, který je tak vzdálen světu našemu. Víte, my se musíme porvat se skutečnými problémy, my se musíme starat o to, aby naše budoucnost k něčemu vypadala. Asi na Vás pak ani nebudeme mít čas. Tak se nezlobte, vždyť v Lánech a na Hradě přeci není tak špatně, tisíce jiných by bylo šťastných, kdyby se jim ke konci jejich produktivního života dostalo takové péče.
