Pacient Blatný: Asi by pomohla jen izolace!

Je totiž už na pováženou, že se přes mnohé varovné následky svého chování nechce vzdát přesvědčení, že je odborníkem přes čísla a IT expertem. Od klávesnice a obrazovky ho už asi nikdo neodtrhne.

A kdyby jen to. Domnívá se dokonce, že je tím nejvhodnějším k rozhodování o tom, kdo si může koupit pastelky, ponožky, či nové kalhoty. Se vší pravděpodobností mu tyto potřebnosti každodenně někdo tajně podstrkuje. Pravda v jednom má výhodu. Nepotřebuje kadeřníka. Ovšem tak může asi těžko pochopit, že jiní ano.

Není také divu, že tento jeho postoj v něm vyvolává i zvláštní vztah ke vzdělání našich potomků. Mám pocit, že chytré děti pro něj představují určitou hrozbu. Asi se bojí toho, že by ta příští generace při dostatečném vzdělání mohla přijít na to, že po sobě zanechal mnoho otevřených účtů. Neví sice jak to definitivně řešit, a tak ty bezbranné děti raději zavírá doma a asi doufá, že mu někdo vnukne nápad, jak se této budoucí hrozby zbavit.

Ano, je velice těžké mnohé osobnosti těchto rysů vrátit do reality všedního života. Zvláště pak, když je nad nimi držena ruka někým, kdo vykazuje podobné kvality. Vypadá to, že naše strana a vláda má z velké části v podstatě strach, tedy plné kalhoty. Není divu, už se ani sama nevyzná v tom, co slíbila, co splnila a co nesplnila, kdy lhala a kdy zase obelhávala občany.

Přitom by jí mělo být jasné, že to, co tak nutně v této době potřebujeme, je fungující společnost. A ta se vyznačuje i tím, že v mnohých oblastech a přímo na místě rozhodují odborníci a praktici, a to bez ohledu na přání mocipánů, kteří nemají ponětí o životě obyčejných lidí v naší společnosti. Míněno jak duševně, tak fyzicky. Přes teoretickou státní jednotnost jsme společnost barvitá a různorodá, prostě zcela normální.

Myslím, že to nejlépe vyjádřila jedna praktická lékařka. Prostě na kameru ukázala ampulku s vakcínou a dodala: To je vše, co potřebujeme od vlády, zbytek zvládneme sami. A já se domnívám, že přesně takto je to v mnoha oblastech našeho života. Každý, pokud chce, se může rozhlédnout kolem a přiložit ruku k dílu tam kde je potřeba. A my to umíme. Ještě. Ale může se stát, že to vzdáme, protože nás strana a vláda dožene k rezignaci a absolutní pasivitě.

A na to si ještě pamatujeme, nebyla to zrovna radostná doba, jeden žil jakoby v kleci ubíjen bezmocností. Je to snad cíl dnešních mocipánů?

Poznámka na okraj.

Mediální „poradce“ pan Blatného nedosahuje ani duševních kvalit komunistických ideologů z minulého století. Jeden by si mohl i myslet, že jeho cílem je proměnit šéfa v hrdinu komiksů. Ale k smíchu to opravdu není.