Odpůrci Andreje Babiše jsou nepřátelé státu!

Jejich nenávistné mediální útoky mají jen jediný cíl: Podkopat důvěru státu a diskreditovat hospodářský systém, který konečně nabývá pevných struktur, jež nám zaručí jistou budoucnost.  

Dlouho jsem váhal, než jsem se rozhodl vytáhnout do boje proti těmto rozvracečům naší společnosti. Domnívám se ale, že je nejvyšší čas jevy, které jsou pro nás jako celek navýsost nebezpečné, beze studu pojmenovat a rázně vykročit proti šiřitelům prapodivných a více jak nesmyslných tendenčních ideologií.

Největší nebezpečí vidím v tom, že se tyto síly snaží zmást řádného občana a nutí ho opustit společnou cestu k zářným horizontům. Pro mnohé lidi je ještě trochu nepochopitelné ba přímo neuvěřitelné, že naše hospodářství konečně nabývá struktur, které byly v minulosti díky jisté revoluci a řadě neschopných vlád zcela zničeny.

Je proto snadné si nedůvěřivce podmanit lacinou propagandou, jejímž hlavním nábojem je očerňovat našeho ministra financí. Pravda, nežijeme v jednoduchém světě, je těžké se v něm orientovat a neztratit přitom z očí cíl, který jsem si předurčili. Lid začíná být pomaten, jedinec je nejistý. Skoro se stydí dát svůj hlas ku prospěchu celku. Uvedu několik příkladů.

Nedávno jsem pozoroval velkou nejistotu zákazníků u pultu jednoho obchodního řetězce. Zcela očividně mnoho občanů váhalo s koupí uzenin od firmy, která má také to štěstí, že je pod patronací našeho ministra financí. Nechali se asi již zviklat propagandou a zcela očividně tyto produkty přehlíželi. Vůbec se neuvědomili, že ignorují produkt, který by měl být skoro školním příkladem pro jiné výrobce. Jedná se přeci o výrobek, kde dochází k absolutní rovnováze mezi chutí, kvalitou a předpokládaným ziskem.

Mám dokonce tyto nerozhodné občany v podezření, že raději budou hledat nějaké to malé řeznictví, kde si pak koupí párek, jehož ochucení zcela podléhá zlovůli zpracovatele masa, který má dokonce tu drzost, že nakupuje u mu dobře známého a ne příliš vzdáleného chovatele dobytka. Nehledě na to, že to vše pak nese tu prapodivnou nálepku regionálního produktu.

Směšné, řekl by kolemjdoucí. Příšerné, říkám já. Protože takový občan se zcela vzdal mu nabízené možnosti, že u pultu obchodního řetězce může jednoznačně demonstrovat svou sounáležitost ke státu. A to právě koupí přesně podle všech ekonomických pravidel celoplošně a národně normované uzeniny, kterou by dokázat onu důležitou symbiózu občana a vlády.

Příklad druhý. Je mnoho ideologických zbloudilců, kteří brojí proti jednotné barvě našich luk a polí. Z nějakého mne nepochopitelného důvodu nenávidí žlutou barvu. Mají skoro prehistorické představy o nějakém barevném chaosu, který by měl opticky charakterizovat naši zemi. Nevědomci. Prostě si neuvědomují, pokud by ke změně barev došlo,  co by si pomyslel mnohý návštěvník naší  země. Byl by asi zmaten. Dnes tomu tak není. Třeba takový soused z Německa. Přejede hranice, uvítá ho jednolitá žlutá plocha a on není na pochybách, kdo u nás vládne.

Příklad třetí. Dotace. Pan Andrej Babiš je zářným příkladem, že se v nich skrývá šance pro splnění i toho nejtajnějšího přání. Každý si o ně může požádat a splnit si jakýkoli sen. Vždyť ty peníze doslova leží na ulici. Stačí se jen shýbnout. Pravda, ti, kteří mají potíže s páteří, asi na ně nedosáhnou.

Ale nesmí mít tu nevědomou drzost podporovanou již zmíněnou propagandou a vinit za svou neschopnost ministra financí. Raději by měli navštívit ortopéda. Či, a to je vůbec to nejlepší, nějaký ten marketingový seminář. Máme v tomto ohledu dost odborníků, kteří skoro zázračně každého naučí, jak ohýbat páteř a ještě přitom zbohatnout.

Tak jak říkám, je opravdu nevyšší čas vyrazit do nekompromisního boje proti všem, kteří lpí na starých předsudcích. Proti těm. kteří ještě v sobě nesou nějaké prapodivné historické obrazy o barevné rozmanitosti ve vzhledu našich krajin a roztříštěné rádoby demokratické mocenské struktuře, jež přináší jen věčné a neplodné diskuse.

Historie již mnohokrát dokázala, že jen normované myšlení dobrovolně se podvolující veškeré kontrole spolu s normovanou spotřebou může přinést kýžený pocit sounáležitosti občana ke státu. Onen optimální stav, kdy je občan osvobozen od všech rozhodnutí a samostatného myšlení, které je jen brzdou v jeho pozitivním vývoji. Výsledkem pak je, že je ochoten věřit na šťastnou budoucnost, která, jak jinak, vždy leží nikým neviděna daleko za horizontem.