Vím, je to nereálné, přesto se domnívám, že by měli. Prostě nechápu, proč musí celý národ trpět jenom proto, že se poněkud nerozumná část našeho národa rozhodla fandit prapodivnému společenství ještě prapodivnějších charakterů.
Myslím, že by to bylo spravedlivé vůči nám, slušným občanům, kteří byli i ochotni akceptovat volební a demokratické rozhodnutí. Jsme totiž v situaci, kdy naše vláda vedená premiérem, který se již začíná skrývat před veřejností, skoro každý den dokazuje, že tvrzení řídit společnost jako firmu nefunguje.
Tedy ne že by to nebyl špatný nápad, ale nesmí být realizován člověkem, který tímto jen dokazuje, že jeho konglomerát firem asi vzniknul pravděpodobně jen díky neférovému jednání, pohrdáním zákonů a brutální fyzickou likvidace konkurence. Tento způsob zbohatnutí totiž nemá žádný vztah k vedení firmy jako takové. Spíše je to jen budování bezkonkurenčního monstra, podle již dávno osvědčeného způsobu mafiánské organizace.
To, že ty firmy ještě existují, není totiž možno připisovat jejich vůdci, ale spíše těm, kteří se starají o to, aby vše fungovalo a docílují úspěchu jenom tehdy, když přesvědčí „vůdce“ aby se do ničeho nepletl. Důvod je jednoduchý. O skutečném vedení firmy z hlediska ekonomického nemá totiž ponětí. Jeho životní zkušenosti nabyté v době komunistické diktatury jsou totiž v normálně fungující demokratické společnosti nepoužitelné.
Ale zpátky k těm „fanouškům“. Já bych je dělil na tři skupiny. Ty pragmatické, kteří si dokázali spočítat, že by takové politické společenství mohlo přinést finanční profit. Ti další pak jen v to bláhově doufali. A pak je tu ta nejpočetnější skupina, která se dala zlákat halasem, lží a úplatky v podobě nesplnitelných slibů. Nediplomaticky řečeno, jsou to naivní nevědomci, které je možno vždy koupit za pár pamlsků. Ale tak už to bývá.
Jak tedy s tou omluvou? Nu, ta první skupina, která si již dost nahrabala na úkor nás slušných, by mohla sebekriticky uznat, že by to mohlo stačit. Je to sice těžké, jsou to tací nenasytové, ale mohlo by se v nich přeci jenom trošku pohnout svědomí, tedy pokud ho za poslední nadvlády ještě mají. Ta druhá skupina to má trochu jednoduší. Prostě si mohou říci, smůla, naletěli jsme na trhovce.
A ta třetí? Té bych dal jenom jednu radu. I celkem „hloupé“ a „nevědomé“ společenství, které ještě trochu ctí přírodní zákony, ví velmi dobře, že je lépe, pro vlastní přežití, raději zvolit za vůdce někoho chytřejšího, než toho „nejprotřelejšího“, který má totiž vždy jednu nemilou vlastnost. Je to totiž zpravidla egoista, který je ochoten vlastní „fanoušky“ kdykoli obětovat. Což již v podstatě činí.
Vím, že je těžké, ba přímo nemorální, ponoukat fanoušky ke zradě vlastního klubu. Jenže skutečný klub obvykle mívá morální pravidla, či dokonce kodex. Ale společenství, které jen symbolicky a diplomaticky nazývám klubem, si asi dalo za cíl proměnit naši společnost ve velký bazén, kde vládnou jen žraloci. Minimálně něco takového má asi na mysli ten nejvyšší guru, který se nám snažil předstírat, že je možno společnost řídit jako firmu.
A co dokázal? Kdyby takto řídil ten jemu již „nepatřící“ kolos, tak by asi skončil na pracovním úřadě. Takže ještě jednou. On ho jen vytvořil, a to za podmínek, které jsou v rozporu jak s morálkou, tak s pojmem společenské odpovědnosti. Nikdy ho neřídil, jen loupil v okolí. Takže se domnívám, že opustit tento klub je otázkou hrdosti a ukázkou respektu k ostatním občanům. Jinak řečeno: Zradit diktaturu je čin všeobecně prospěšný a v žádném případě by neměl být posuzován jako morální poklesek.
