Podle mého ano. A naopak ten neposlušný se může přičinit o to, aby stát i nadále fungoval. Pochopitelně, že tím míním hlavně společnost jako celek. A přitom se ani nedomnívám, že bych nabádal k anarchismu.
Co mne k tomuto poznání přivedlo? Základním studijním materiálem jsou Příběhy dobrého vojáka Švejka. Zapříčinil prý mnoho katastrof, možná dokonce přispěl i k rozpadu monarchie. A to jenom proto, že vždy věrně plnil jak přání nadřízených, tak i samotného císaře. Asi právě proto byl oficiálně uznán za blba. Omlouvám se těm, kteří se domnívají, že jím skutečně byl, ale já jsem opačného názoru. Jenom nevím, kdo byl lepší, tedy Jára Cimerman nebo Švejk.
Proto raději přejděme k praktickému životu. Při mém celkem dlouhém pobytu v sousedním Rakousku jsem byl pravidelně konfrontován s články v novinách, kterým jsem zpočátku ne zrovna věřil. Obsahem vždy bylo vzdání díků všem státním úředníkům. Podezřelý na tom byl fakt, že tuto pochvalu vyslovovali majitelé různých firem a fabrik, tedy osob zvláště zainteresovaných v oblasti fungujícího průmyslu a obchodu. Vyslovovali vděk za to, že rakouský státní úředník dobře ví, kdy tu i onde přimhouřit oko a s nadhledem použít či nepoužít toho či onoho zákona. Byli prostě toho názoru, že kdyby tomu tak nebylo, tak se vše zastaví a stát bude brzo bankrot.
A tak si myslím, že třeba i naše vláda by se měla potajmu a po večerech modlit, aby těch „poslušných“ občanů nebyla přemíra. Ono nejen, že se už nikdo ve všech příkazech, zákazech a nařízení nevyzná, ale ono není mnohdy ani v lidských silách je plnit. Ostatně to platí i pro vládní mozky. Již také nerozumí ani sami sobě. A pokud tedy jeden uvažuje jako „neposlušný“ začne si dělat starosti a přemýšlí o tom, zda si opravdu strana a vláda přeje kolaps i toho co ještě díkybohu funguje.
Dám příklad. Tak ten PCR test má planost 72 hodin. Mnozí tvrdí, že na výsledek se čeká až 48 hodin. A je to prý velice důležitý test, prý má tu definitivní platnost. Dobrá, jsem poslušný občan, chci plnit přání našich vůdců, abych jako nikoho neohrožoval. Chci jít příkladem. Nu řekněme, že mi z neděle na pondělí nějak nebylo dobře, je tu i teplota, takže v pondělí ráno nahlásím, že nepůjdu do práce a že cítím povinnost se nechat otestovat. K čemuž dojde řekněme v pondělí kolem poledne, nemohu za to, ta fronta poslušných občanů byla opravdu dlouhá.
A pak, jsa si vědom toho, že nesmím ohrožovat okolí se svědomitě dle nařízení shora uzavřu na samotce, tedy karanténě. Zde pak vyčkám středečního poledne, kdy se třeba dozvím, že jsem negativní. Nu středa je už fuč, do práce se nevrhnu. Jsem přeci v karanténě. A ve čtvrtek ráno si s hrůzou uvědomím, že vlastně v poledne končí platnost toho zázračného testu. A k tomu se připojí pocit, že se moc necítím. Zda je to tím osamocením v karanténě či tím virem nevím, takže se rozhodnu znovu podrobit onomu testu, jsem přeci poslušný občan.
Nedomnívám se, že je nutno v této úvaze pokračovat. Netvrdím také, že tomu tak je. Ale mohlo by být. Je to možná jen takový za vlasy přitažený příklad, což být musí, protože je to právě příklad. Jenom bych prostě rád věděl, co by se asi stalo, kdyby se všichni ze dne na den proměnili v „poslušné občany“. Já se odvážím tvrdit, že za pár dnů či týdnů by byl problém si koupit i kus chleba.
Takže vládo, je to opravdu to o co žehráš, či si dokonce chceš vynutit násilím. Nevím, k čemu by to mělo být dobré. Ano, situace není zrovna růžová a opravdu slušný občan to ví velmi dobře. Ale on také ví, že se to vše dá zvládnout jen krůček po krůčku, v klidu a s rozmyslem. Taková ta hurá opatření nevedou k ničemu. A pitomé rozkazy vyplozené mozkem, který neví kudy kam jsou to nejhorší. A proto není možná na škodu si občas připomenout konec Rakousko-uherské monarchie a jakou roli v tom hrál Josef Švejk, věrný a poslušný to občan oficiálně prohlášený za blba.
