Máme se opravdu bát i Mikuláše?

Máme se už opravdu bát všeho co nás charakterizuje být člověkem? Máme se bát všech cizích lidí? A nejen to. Dokonce i známých, příbuzných, členů rodiny, svých dětí, rodičů a prarodičů?

Nevím, ale mám strach z toho, že přestaneme být těmi, kteří jsme byli. Tedy bytostmi, které charakterizuje jak dobro i zlo, prostě uvidíme jenom zlo. Existuje totiž taková smutná pravda. Zlo musí existovat, protože bez něj bychom nerozpoznali ani dobro. Pravda nemůže existovat bez lži. Pakliže se rozhodneme pro existenci jenom jedné formy, pak se lehce můžeme vydat na scestí.

Mám i obavy z toho, že necháme dobrovolně vzniknout obrovským klášterům s nekonečnou řadou cel, kde se uzavřeme a budeme koukat nečině do zdí, protože umění meditovat není dáno každému. A pak v této obzvláštní izolaci se budeme duševně užírat, mnohé to skolí, ale jiné to může nabít agresivitou a nenávistí na vše kolem. A ti pak, nemohouce jinak, naplněni negativní emocí vyrazí ven. Jak by to mohlo dopadnout si snad každý dokáže představit.

A kdo ne, tak ať si poslechne ty, kteří již teď varují před rostoucím násilím a agresivitou. Obětmi jsou pak, tak jako vždy, většinou nevinní. A mnohdy i ti, kteří se snaží ostatním pomoci. A opět se tedy vlastně dobro střetně se zlem, tak jako vždy. V čem je tedy problém? V eskalaci a stupňování jak dobra, tak i zla. Přemíra „dobra“ přináší i přemíru „zla“. Historie je plna takovýchto příkladů.

Takže je mi smutno, když mi představitel „dobra“, sedící před komicky a paradoxně působící fotografií mořské pláže s exotickou palmu nabádá, abych se bál i Mikuláše a vlastní rodiny. A na tváři má, alespoň pro mne poněkud poťouchlý úsměv, kterým se snaží navodit přátelský vztah mezi jím a mnou. Jak vidno, tak se mu to nepovedlo. Asi by bylo lepší, kdyby i on měl na tváři masku.

Třeba je to má chyba, ostatní to mohou vnímat odlišně. Alespoň v to doufám, protože by to byl pro mne důkaz, že zůstáváme ještě těmi věčně chybujícími, kteří se snaží právě z těchto chyb poučit a snažit se být lepšími. Každopádně se ale domnívám, že obličej Mikuláše, kdy jeho dobrá slova obrátí respirátor ve slova prapodivně znějící, nevěstí nic dobrého pro budoucnost.

On je tu totiž ještě ten čert. Že by tedy ono „zlo“? Není tomu tak jednoznačně. On má totiž skoro vždy masku. Proč? Protože představuje svým způsobem něco neexistujícího, totiž peklo. Virtuální to prostor, který ale slouží jen k tomu, aby budil strach. A právě k tomu potřebuje onu strašidelnou masku. Na rozdíl od dobra, které je přestavováno právě dobrotivostí tváře Mikuláše.

Ale i ona se má zahalit do masky vzbuzující strach. Tak jak by toho docílil u mne. Vzbudil by ve mne obavy, že by lehce mohlo dojít k záměně zla a dobra. A to by byla opravdu cesta do pekel. Ale ne do světa virtuálního ale lidského. Ano, již mnohokrát dokázalo lidstvo vytvořit skutečné peklo na zemi. A vždy to začínalo zcela nevinně, a právě v duchu boje za „dobro“ lidstva.

Pravda nevěřím v Boha samého, ale život mne naučil že lidská mysl je často ovládána symboly, které někdo někdy vytvoří za účelem „jednoduché“ a „jednoznačné“ komunikace s lidským společenstvím za účelem ji ovládnout. A mnohdy je velmi těžké rozeznat symbol představující „dobro“ či „zlo“. A mnohdy to trvá i desetiletí, ba staletí, než tomu lidstvo porozumí a najde cestu ke skutečnému dobru.