Jistě jsou mé vědomosti omezené, abych správně na tuto otázku odpověděl. Vím sice, že existují i velmi jadrná označení, ba přímo vulgární, ale rád bych přeci jenom zůstal na určité „duševní“ úrovni.
Vzal jsem proto pojmy, které jsou mi trochu blízké a pokládám je za zajímavé a pokusím se je trochu osvětlit v kontextu současné situace. Domnívám se totiž, že většina občanů také hledá tu správnou formu vyjádření, která by charakterizovala a také poněkud vysvětlila současné chování naší státní moci.
Pokud tedy uvažujeme o formulaci „prozatímní“, tak se, asi možná jen starší generaci, vybaví tento pojem ve spojitosti s historickým průběhem Velké říjnové revoluce, která, jak jinak, v podstatě ovlivnila dění ve společnostech celého světa. Když tedy vezmeme toto v úvahu, tak je logické, že v naší společnosti musela nějaká ta revoluce proběhnout.
Ta poslední byla ta sametová. Takže by tu byla jistá souvislost. Problém však vidím v tom časovém rozpětí. Pochopitelně by se to dalo vysvětlit již historickým chováním našeho občanstva. Odvážím se tvrdit, že vždy potřebuje trochu více času, aby pochopilo, co se to vlastně děje. Musí také nerado opustit útulné hospůdky a zajít na nějaké to náměstí, kde jim už bude osvětleno současné dění.
Důležitým faktem v této souvislosti a hovořící pro pojmenování naší vlády jako “prozatímní“ je její nařízení tyto obvyklé zdroje a hnízda lidového myšlení uzavřít. Je totiž pravdou, že se mnohdy právě v těchto hnízdech rodí myšlenky, které jsou zcela odlišné od těch, které se rodí v hlavách vládních.
Stejně tak jako zavření vysokých škol, kde se to jen hemží intelektuálními výtvory, které občas mají dokonce destruktivní charakter. Nutno ještě dodat, že ta slavná revoluce měla několik fází, než skutečně zvítězila. A vlastně teprve poté „prozatímní“ vláda definitivně zanikla a nastalo řízení společnosti vládou „legitimní“. A tím by se vlastně vysvětlilo, ve které fázi se nacházíme a co je nutné k nastolení skutečné vlády. Pochopitelně, zda „levé“ či „pravé“ bych nechal na občanstvu, tedy pokud bude schopno se na tom dohodnout.
A co tedy s tím označením „protektorátní“ vláda. Byla to tedy vláda, která by byla pod vládou vlády jiné a dokonce nepřátelské. Oficiálně se tvrdilo, že je to naše vláda, ale každý věděl, že je tomu jinak. A tak si říkám, vzhledem k tomu, co tak slýchám kolem sebe a čím mne zásobují média, zda by to také nebyl správný a plně vysvětlující pojem.
Mám totiž pocit, že se ani nemůžeme sjednotit na způsobu, jak se tato vláda dala dohromady. On se k ní vlastně nikdo z domácích nehlásí. Jeden viní druhého, že to je právě on, kdo za to všechno může, protože ji volil. Takže i pojem „protektorátní“ vláda by mělo své opodstatnění. Jenom nějak nemohu přijít na to, kde je ta vláda, která naší vládě vládne.
Jsem takříkajíc v koncích. Asi jsem neměl toto téma nakousnout. Spíše se kousnout do jazyka. Ale to bolí a mám potom pocit, jako by mi něco zakazovalo mluvit vůbec. A to moc rád nemám.
