Jak jinak. Vždyť ochotně diktují hospodářskou situaci v Evropě, možná i na celém světě. Co bychom si bez nich počali. A přitom, když je jeden poslední dobu pozoruje…škoda mluvit.
Jen se podívejte, jak se chovají teď. To je prostě neuvěřitelné, ba dokonce nepřijatelné. Dokážete si představit, že se vzpouzejí zavřít školy. Včera to paní kancléřka – ostatně v klidu a pragmaticky – vysvětlila národu. Prostě se domnívá, že školy musí zůstat otevřené. Alespoň pokud to je jen bude možné.
Raději prý zavře vše ostatní, ale školy ne. Prý je to absolutní priorita. Prostě zakáže občanům veškerou srandu, než aby dopustila, že národ nebude mít budoucnost. Tak nějak to říkala. Asi měla na mysli, že výchova dětí je zárukou vzdělanosti národa. Já tomu tedy nerozumím. Zvláště, když se dívám po české politické krajině.
Možná, že se neobává toho, že by vzdělaní voliči mohli být jiného názoru než vládnoucí garnitura. A že by dokonce projevili vůli, aby je vždy vedli chytří a charakterní zástupci. To je ale z našeho českého pohledu přeci politická sebevražda. Něco takového si přeci nemůžeme dovolit. Nám přeci stačí to staré heslo: Být papežštější papeže.
Vždyť jsme za to vedli i války. Nu, dostali jsme trochu na kokos, ale to heslo si vzít nedáme. A pak je tu ještě jedna průpovídka. Co Čech to muzikant. Bez ohledu na to, že často hrajeme asi tak šesté housle. Pokud vůbec existuje orchestr s takovou židlí. Takže, suma sumárum, Nechápu, že se ti Němci chovají tak hloupě. Vždyť by se mohli poučit od nás.
Ale co bylo na projevu paní kancléřky nejotřesnější? Ona mluvila bez roušky. No to je přeci nehoráznost. A sama, přímo osobně. Žádný nohsled v dohledu. Skoro to vypadalo, že se domnívá, že ji bude lépe rozumět. Že jako německý občan lépe pochopí, že situace je vážná a vyžaduje oběti od každého. Hlavně proto, aby školy mohly zůstat otevřené.
A já mám obavy, že jí občané vyjdou vstříc. No, hrůza. Dokážete si něco takového představit u nás? Já tedy ne. My přeci potřebujeme huhlající bubáky. Prostě postavičky, kterým není rozumět, aby bylo jednodušší je prohlásit za hlupáky. Pěkně jednoho po druhém, tak jak tam stojí v řádě.
Aj, mám pocit, že jsem si dal vlastní branku. To je nemilé. Co teď s tím titulkem? No, nic, ať si to každý vyloží po svém. Tak jak jsme zvyklí.
