Ceny energií rostou a vlády se diví? Já se zase divím, že se diví. A pak se divím, že ti postižení občané nevezmou klacky a vidle, aby ty vlády ručně poučili o tom, že ten jejich údiv je čisté farizejství.
Zatím jsem nenašel jediný rozumný důvod pro růst cen energií. Vyjma toho, že vše poukazuje na to, že za tím vším jsou jen nechutné spekulace. Finanční, politické a pak těch, kteří z toho dělají milióny do vlastních kapes. Oficiálně jsou to prý jen zákony tržního hospodářství, tedy nabídka a poptávka. To je ta dnešní moderní hra na vytváření „hodnot“, které již s lidskou prací nemají nic společného.
Protože to vše se odehrává v podobě cen burzovních akcií, které pochopitelně jen málokdy zrcadlí skutečnou cenu produktu, či zboží. Jeden opravdový odborník na burzu kdysi řekl: Na akciích se dá nejlépe vydělat, když na ulicích teče krev. To je krutá pravda, ale problém je v tom, že v dnešní době „moderních technologií“ je možno vytvořit i virtuální války, tedy pokud se ukáže, že se do skutečné války lidem nechce.
Pak totiž nezbývá než vytvořit válku „umělou“. Díky spolupráci s odborníky na manipulaci veřejného mínění – pardon mediálními experty – je možno vždy a na požádání vytvořit zdání „války“, což se pochopitelně projeví na burze. Prostě není problém „svět“ přesvědčit o tom, že hrozí něčeho nedostatek, či, že některé zdroje jsou ohroženy. Většinou proběhne tento proces v celkem krátkém období. Normální člověk to ani nepostřehne, včetně toho, že ten či onen spekulant si přitom mnohdy během pár hodin přišel na pěkných pár miliónů.
Občas na něco takového reagují i politici a pohrozí prstíčkem, že tohle se přeci nedělá, je to prý nemorální. Jinak to ovšem vypadá, když za tím vším stojí politici samotní. K vyprovokování razantního pohybu cen akcií většinou stačí jedno velkohubé prohlášení. Katastrofou však je, pochopitelně jenom pro prostého občana, když více vlád najde v nějaké té proklamaci zalíbení. Důvod je prostý, mediální poradce se domnívá, že je možno získat další voliče, kteří pochopitelně netuší, že si kopají vlastní hrob.
Dám jednoduchý příklad na tu hru, která se nazývá nabídka a poptávka. Představme si, že i cena lékařských zákroků bude podléhat tomuto zákonu tržního hospodářství. Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak budeme v současné době platit za vytržení zubu třeba desetinásobek toho než před několika měsíci. A to se domnívám, že můj odhad je dost střízlivý. A každý se může přesvědčit, že se ve struktuře zdravotní péče a vykonané práci vlastně nic nezměnilo.
A přesně tak je to s tou energií. Hospodářství stagnuje, investice skoro žádné. Takže by se jeden mohl i domnívat, že spotřeba energie bude klesat. Dokonce, že by měla klesat i její cena. Ale ono ne. Opak je pravdou. Prostě tak z ničeho nic ceny explodují. A mocní jen kroutí hlavou, experti kroutí hlavou. A jejich pokusy o vysvětlení jen dokazují, že se asi něco vymklo kontrole. Jistě. Právě to tolik posvěcené a opěvované vše „regulující“ tržní hospodářství. Jinak řečeno, někdo si chtěl opět naplnit kapsy, či, pokud by šlo o „politický“ zisk, dostat „nepřítele“ na kolena.
A ten, kterému jde o peníze, musí bojovat s faktem, že ty není možno tisknout do nekonečna. Zatím. A kde tedy nalézt ty skutečné peníze? Tedy ty, které ještě mají reálnou cenu? No přeci v kapsách normálních a poctivých občanů. On totiž takový spekulant dobře ví, že okrádat konkurenci nemá smysl, protože tam lze nalézt jen papírky uměle vytvořené, vlastně jen losy v ne zrovna jisté loterii, kterou dnešní světová ekonomika představuje. A ten, který touží po politickém zisku, musí často poslat do boje „pěšáky“, tedy obětovat vlastní občany.
Je hezké, že vláda bojuje proti „šmejdům“. To jsou ale jen malé rybky, které těží většinou z nevědomosti a naivity občanů. Jenže oni existují opravdovi šmejdi s velkým „Š“. A ti dobře vědí, že za pomocí vlád, které se na všem podílejí, se z poctivého občana stává zcela bezmocná oběť neschopná se bránit. Tedy teoreticky ano. Prostě mi všichni, pokud jde třeba o elektřinu, prostě otočíme vypínačem a budeme po tmě čekat, co bude dál. Já se vsadím, že by netrvalo dlouho a ti Šmejdi přijdou s prosíkem. Jenže to bohužel je jen teorie.
Je ale i praxe. Musíme donutit naše vlády, aby od toho všeho daly ruce pryč a postavily se na stranu těch, kteří se svěřili pod jejich ochranu. Ano, žijeme v době, kdy nás občany vlády mnohdy zrazují, používají jako rukojmí a v nejhorším případě i jako kanónenfutr. A mnohdy se i nestydí to vše zabalit do pozlátka, které nás má přesvědčit, že se jedná o naše dobro a skvělou budoucnost pro naše děti.
