Je mi líto, ale v dnešních dnech tolik diskutovaná smrt učitelky je pro mne projevem teroru, který vychází ze špatně chápaného a praktikovaného pojmu svoboda.
Je neustále dost lidí, kteří jsou toho názoru, že likvidace komunistického systému přinesla absolutní a definitivní ozdravění společnosti. Je nesporné, že došlo k razantnímu vývoji k lepšímu. Ale přehlížet nedostatky, či je zakrývat tvrzením, že i to špatné je lepší, než tomu bylo tehdy, je pohled scestný, mnohdy alibistický a v neposlední řadě může být také populistický.
Každopádně je nezdravý a přiznáním určité nevědomosti. Jestliže je totiž možno připustit, že za oněch dob nebylo absolutně vše špatné, je to již krok k poznání, že mnohé dnes také není zrovna to absolutně nejlepší. Tehdejší diktatura, přes veškerá svá omezení, či právě proto, nutila občanstvo po prvním nadšení se vážně zamyslet nad tím, zda společnost kráčí opravdu správným směrem.
Zatímco dnes nad tím nijak moc neuvažujeme. Stále jsem opojeni pojmem svobody. Vnímáme ji jako absolutní hodnotu vyvažující vše. A přitom je již dostatek společenských problémů, které by nás měly donutit k zamyšlení. Možná si i připustit, že se v jistém pohledu objevují náznaky diktatury. A to ve formě pro nás zatím neznámé.
Jen se zamysleme nad tím případem šikanování učitelky na střední škole. Jsme tak sebekritičtí, že připustíme, že pokud by to vše neskončilo tragicky, že bychom možná ani nebyli ochotni se tomu „případu“ vůbec věnovat. Vždyť se přeci ze strany žáků nejednalo o nic jiného, než o absolutní projev svobody. Dokonce je jistě mnoho zákonů, které jejich činy posvěcují.
Jistě se ti „učení“ v oboru osobních svobod pokusí dokázat, že ta smrt nemá nic společného se šikanou a s činy těch mladíků se už nedá najít žádná spojitost. Jenom přeci využili základního práva na sebeurčení a názorovou volnost a ta nebohá učitelka nebyla schopna to pochopit. Prostě jim nerozuměla. Neměla ponětí o svobodě.
Pochopitelně, že to vidím jinak. Pro mne to jsou právě náznaky terorismu a diktátu, které se pomalu stávají součástí našich demokratických svobod. A přitom se jedná o velmi hrubé prohřešky proti společnosti jako takové. Jsou to jevy, které prostě nesmí být tolerovány a to bez ohledu na poltický a právní systém.
Po staletí byl učitel autoritou a nerozhodovala jeho „slabost“, jak se nás dneska pokoušela poučit jedna odbornice v článku na iDnes. Bylo nemyslitelné, aby se k učiteli choval jakýkoli žák tak, jak se tomu stalo na oné škole. I kdyby se udála jen desetina toho, co je líčeno, tak by to mělo stačit na velmi tvrdý disciplinární trest. Pochopitelně i pro rodiče těchto výkvětů naší společnosti.
A to bez diskuse a možnosti odvolání. Pochybuji, že k něčemu takovému dojde. Zákon a „odborníci“ společně nechají vše zamést pěkně pod koberec. Výsledkem bude jen posílení těch, kteří v naší společnosti stále častěji používají fyzické násilí proti těm, kteří myslí jinak. Je to forma teroru. Fyzické zastrašovaní operující se strachem. Obvyklá zbraň prapodivně vzdělaných, kteří používají fyzické síly tam, kde se jim nedostává intelektem podložených argumentů. Jsou to i jedinci, kteří touží po pocitu, kdy rozhodují o životech jiných. Jsou součástí každé společnosti. Ale ne každá společnost toleruje jejich činy.
Naše zatím ano. Jsem opiti pocitem „absolutní“ svobody. Je to atmosféra, která ničí základní morální principy. Nic nemůže být striktně zakázáno, neřkuli nekompromisně potíráno. Jdeme tak daleko, že se tyto „svobody“ stávají nedílnou součástí výchovy mladé generace. Kde to skončí? Naše společnost se brzo promění v džungli, kde bude platit jen právo silnějšího.
Přeháním? Ten který si to myslí, zlehčuje ve své naivní nevědomosti smrt právě té učitelky, která se stala obětí našeho pojetí svobodné společnosti. Touží po diktátu silných a nebojácných. Není ochoten naslouchat jiným názorům, pokud nejsou prosazovány z pozice fyzické síly. Učitel musí ze zásady požívat uznávané a chráněné autority. Vždy tomu tak bylo, a není společnost, která by s tím měla špatné zkušenosti.
Ve „svobodném“ Česku byla tato autorita vědomě podkopána. Nevím, kdo s tím přišel, kdo to podporoval. Je to také absolutně irelevantní. Naše společnost potřebuje řešení a ne nekonečné politické debaty o vině. Je to oblast, kdy selhala společnost jako taková, protože dovolila aby poltičtí samozvanci a samoukové podryli význam vzdělaní a tím ohrozili naši budoucnost. Každý politický systém, který ničí autoritu učitelů, jen připravuje zánik kulturní společnosti a otevírá cestu pro nadvládu barbarů.
