Je možno „demokraticky“ odstranit Trumpa?

Osobně jsem přesvědčen, že mocenská elita v USA si dělá trochu starosti o příštího obyvatele Bílého domu. Pravda, intelektuální úroveň amerických presidentů v posledních desetiletích klesá, ale co je moc, to je moc.  

Jistě by pro mnohé byla Hilary Clintonová poněkud lepší alternativou. Už pro ten její pragmatismus, který dokázala „věrností“ ku svému manželovi. Ostatně se tvrdí, že nebýt jí, nebyl by nikdy nejmocnějším mužem světa. Potvrzuje to i rozdílnost inteligenčního kvocientu, který je příliš zřejmý.

Jak vidno má demokracie mnohá úskalí, manipulovat volby je čím dál tím těžší a nepochybně finančně náročnější. Hlavně, když s objeví někdo tak obchodně zkušený jako je Donald Trump, který si vzal do hlavy, že si ten Bílý dům jednoduše koupí. Vlastní už kdeco, tak proč ne i tuto celkem zajímavou budovu.

Z hlediska marketingu jistě velice dobrý plán. Skoro denní přítomnost médií je zaručena a i pracovna má určité kouzlo. Hlavně ale ta pozice. Co slovo, to zákon. Myslí si alespoň. Dává to i nepokrytě najevo. A to možná vzbuzuje trochu obavy těch skutečně mocných. Nikdo si nemůže být jist, zda je tato prapodivná osobnost vůbec ovladatelná, každopádně je těžké si ho koupit. Je to on, kdo si kupuje druhé.

A tak jsem zvědav, jak se to všechno vyřeší. Pochopitelně „demokraticky“, to je už v USA zvykem. Jak svrhnout diktátory v jiných zemích si tato země už mnohokrát vyzkoušela. O tom, jak se to řeší interně, existuje mnoho spekulací a hlavně spikleneckých teorií. Takže se doporučuje určitá opatrnost.

Já typuji, že pan Trump nemá šanci se do Bílého domu nastěhovat. Mohu se ale také mýlit. Možná, že by to nebylo ani tak špatné, jeden by si mohl konečně udělat obrázek o této zemi „neomezených“ možností. Konečně poznat pravou tvář této velmoci. Trochu odkrýt ten přehoz s nápisem demokracie a podívat, jaké jsou skutečné zájmy USA.

Tento poněkud primitivně uřvaný presidentský kandidát si nedává pozor pusu, říká co ho napadne. Není to nic podle diplomatických zvyklostí, ale jeden ví co si myslí, respektive co si rozhodně nemyslí. Určitě by přispěl k tomu, že by asi spadla mnohá diplomatická škraboška ve světovém dění.

Možná, že by to bylo i poučení. Každý by se mohl přesvědčit, jak je to s tou politickou mocí, jak je to s  demokracií. A hlavně s nadvládou nad druhými. Třeba i to, že zájmy státu musí být vždy egoistické a jediné co platí je skutečná síla. Bylo by to asi rozčarování nad naším světem. Otázkou je, zda by to nebyl nebezpečný experiment, který by mohl i tragicky skončit.

Jak říkám, jsme zvědav jak to ti mocní v USA zařídí. Nedělám si iluze, zbytku světa nezbývá než vyčkat. Smutné ale je, že tato trošku odumírající velmoc, má ještě dostatek vlivu i na náš osud. Díky globalizaci jsme ve vleku událostí bez toho, aniž bychom je mohli ovlivnit.