Je mi líto, ale pacient Blatný se zbláznil!

On tedy uvažuje o příkazu používání respirátorů na exponovaných místech. A jeho největší starostí je, zda to nebude velká finanční zátěž pro občany. Já ho ale ujistím, že těch jeho „triků“ už mám plné zuby.

Úvaha je jednoduchá. Odvážím se tvrdit, že asi tak milión občanů by potřebovalo denně jeden respirátor. A ten by měl být kdekoliv k dispozici. Takže, potřebujeme asi tak 30 miliónů respirátorů každý měsíc. Ale ne nějakých „čínských“, ale skutečně fungujících. Jak již víme, tak to bude pro vládu velký logistický problém. Asi zřídíme zase nějaký registrační systém, kde se dovíme, kdo a kde ho má nosit a kde si můžeme nějaký ten nefalšovaný objednat zachovávajíce pořadí důležitosti v hierarchii společnosti.

Můžeme to ale vyřešit po „česku“. Každý občan si tedy jeden někde koupí a bude ho nosit tak dlouho, jak si vláda bude přát. Je totiž úplně jedno, zda bude fungovat, jde jen o to, aby vláda měla alibi, že jako něco dělá. Bez ohledu na to, že existuje přesný popis, jak tento respirátor efektivně používat.

Prosím zde:

https://www.skolenibozp.cz/aktuality/spravne-pouzivani-respiratoru/

Je s podivem, že takovéto skutečně odborné rady náš ministr zdravotnictví zcela ignoruje, tedy spíše jako lékař nezná. Vysvětlení je jednoduché. Stává se totiž „politikem“. Jako bychom jich už neměli od té sorty více než dost.

Ono se totiž nikde i nepíše, že tolik „doporučované a povinné roušky“ nejsou vůbec účinné, pokud je nosíme po kapsách a nasazujeme si je několikrát za den. Já osobně odhaduji jejich efektivní účinnost tak na deset procent, tedy dle způsobu všeobecného používání. A to asi přeháním. Normální občan totiž nemá šanci je používat tak, jak by se mělo. A o respirátorech ani nemluvě.

Není tedy na čase s tou „šaškárnou“ přestat? Není na čase zavést opravdu efektivní a účinná opatření? Tedy pokud jsou vůbec možná. A k tomu všemu přijde ještě názor pana ministra, že vlastně ta všechna čísla o úmrtích jsou vlastně falešná. Že ve skutečnosti zemřelo na virus asi tak 30 procent z počtu, kterým nás strana a vláda už měsíce straší a dělá z nás rukojmí jejich prazvláštní politiky o které tvrdí, že slouží k naší záchraně.

Není opravdu na čase zvážit kdo je vlastně naším nepřítelem, kdo opravdu ohrožuje naše životy, životy našich blízkých a ničí budoucnost našich dětí. Pomalu mám pocit, že naše strana a vláda bude mít na starosti více obětí než samotný virus. Tímto nenabádám k občanské neposlušnosti, spíše k povinnosti si konečně sebekriticky přiznat, že demokratické volby nejsou součástí mediální show, ale že rozhodují o našich osudech.

A také, že každý občan má právo žádat od politiků jasné postoje, které odpovídají realitě, a ne politickým cílům jedinců, kteří dávají přednost vlastním zájmům, před potřebami občanů právě v době, kdy je žádána solidarita, občanská odvaha a mnohdy i oběť. To jsou ovšem pro naše politiky neznámé pojmy, protože existují mimo rámec zvyklostí panujících uvnitř politických seskupení.