Je ČT chráněnou dílnou?

Tedy jeden z posledních produktů naší veřejnoprávní televize mne o tom již plně přesvědčil. Mám na mysli ten neobyčejně experimentální filmový útvar Modré stíny.  

Někde jsme narazil na kritiku, která hovořila v tom smyslu, že se jedná o neobyčejně kreativní tvorbu zasluhující naší pozornosti. Jistě, že by taková událost neměla zůstat nepovšimnuta. Má plné právo nejen na vlastní zrod, ale i na existenci. Bylo by opravdu tou nejvyšší intelektuální arogancí pomlčet o tomto tvůrčím porodu.

Podle mého se zařadil k oněm ostatním produktům České televize, které již plně opodstatňují můj názor, že se jedná o záslužnou činnost chráněné dílny. Je až neuvěřitelné s jakou trpělivostí a pochopením se vedení tohoto interního sociálního projektu stará o duševní rozervanost filmových tvůrců. Hlavně těch, kteří již opouštějí realitu života a jeho potřeb a vznášejí se na oblacích absolutní myšlenkové svobody, jež sebou přináší nebezpečí všeobecného nepochopení ze strany občanů, potažmo diváků.

Chápu, že je nutno zabránit určitému mentálnímu násilí, kterého by se nevzdělaná společnost mohla na těchto umělcích dopustit tím, že by jim odepřela podporou pro další tvůrčí svobody projevu. Je proto nutné jim zajistit budoucnost. Je ovšem otázkou v jaké oblasti. Nemám nic proti experimentálním pokusům,  které mohou občas přinést něco nového, či i ukázat, že se jedná o ne zrovna směr potřebný pro další kulturní rozvoj společnosti.

V případě chráněné dílny bych pokládal za nezbytné, aby divák byl na tuto skutečnost upozorněn, ba dokonce varován. Existuje přeci speciální kulturní kanál a nehledě na to, že jsou i pozdní vysílací časy, kdy je možno vysíláním takovýchto experimentů získat potřebné ohlasy těch, kteří jsou schopni podobné programové útvary i odborně analyzovat.

Vysílat takovéto pořady v hlavních vysílacích časech pokládám za velmi nebezpečné. Vcelku by mohl vzniknout dojem, že se jedná o určitou uměleckou a společenskou kvalitu, která je naší veřejnoprávní televizí doporučována jako všeobecný kulturní standard, neřkuli, že obsahuje i určitý výchovný náboj.

Je to trochu scestné a i lživé. Většina produktů chráněné dílny ČT je totiž charakteristická tím, že jejich tvůrci ze zásady porušují všechny zákony filmové tvorby. Odhalit jejich skutečný záměr je mnohdy těžké. Na první pohled by se zdálo, že se jedná o mediální nevzdělance, kteří prostě dostávají šanci vlastní duševní rozervanost a i určitou zaostalost ztvárnit tak, aby případný psychologický rozbor díla mohl dopomoci k jejich uzdravení s pokusem umožnit jim návrat do normálního života.

Ovšem mnohdy stačí se začíst do jejich životopisů a získat šokující informace o tom, že to jsou absolventi nějakých filmových škol. Mnohdy i světoznámých a renomovaných. Pozoruhodné. Na druhé straně ze životní zkušenosti vím, že i mnohý společenský a kulturní analfabet dokázal úspěšně absolvovat tu či onu školu. Zrovna tak, že se objevují i vzdělaní jedinci, kteří si dali za cíl strhnout na sebe pozornost za každou cenu.

To jsou třeba ti, kteří běhají nazí po hřišti uprostřed fotbalového zápasu. V našem případě se jedná o jedince, kteří pomocí veřejného duševního striptýzu odvážně předvádějí dokonalou nahost jak charakteru, tak kulturní úrovně. O neexistující společenské odpovědnosti ani nemluvě. To je kritika, která je většinou přivádí k zuřivosti. Většinou hned začnou křičet něco ve smyslu umělecké svobody. Nechtějí pochopit, že je jim většinou dopřávána, ale nejsou ochotni nést i důsledky vlastních dekadentních představ o jejich společenském poslání.

Co říci na závěr? Je jistě chvályhodné, že naše veřejnoprávní televize se takto chopila i určité společenské odpovědnosti za ty naše spoluobčany, kteří by jinak měli potíž se začleněním se do naší na zisk a úspěch orientované společnosti. Je to čin, který si opravdu zaslouží obdiv. Je ovšem otázkou, zda přitom neopomněla o svých záměrech informovat i veřejnost.

Zatím má tento záměr příchuť poněkud ilegální akce,  která by mohla vést i k domněnce, že se jedná o určité spiknutí, jehož cílem je záměrné snižování kulturní a společenské náročnosti občanů. Mohlo by vzniknout i podezření, že naši umělci se dívají na život občanstva pod úhlem,  který není vzdálen vidění světa za pomoci a účinku drog.
 
Mohlo by tím také vzniknout uměle a tedy záměrně vytvořené mínění, že naše umělecké školy produkují jen tvůrčí jedince, jejichž charakterové vlastnosti jsou poněkud odlišné od potřeb společnosti, ba dokonce i škodlivé. Byla by to škoda, protože tomu tak není. Snahy pedagogů jsou  jistě zcela jiné. Mohou být často i mylné a různorodé, tak jak už to v uměleckých kruzích bývá.

Jenže nedílnou součástí celkového kulturního povědomí ve smyslu výchovy společnosti je otázka, kteří jedinci dostanou větší či menší šanci, ale hlavně v jaké oblasti. A to je problematika, která je plně v rukách veřejnoprávní televize, pokud se tedy jedná o filmové autory. Současná situace je v tomto ohledu otřesná. Kulturní nevzdělanci ve vedení ČT nastavují společnosti zrcadlo, které nejen neodpovídá duševní úrovni národa, ale ani nárokům občanstva na vzdělání v této oblasti.

Je to spíše jen zákeřný pokus dosáhnout takové intelektuální dekadence, která by se stala standardem a umožnila bezbřehou manipulaci veřejného mínění, kdy se občanstvo dostává do područí několika málo jedinců určujících chod vývoje směrem k budoucnosti, jež však končí sebezničením všech kulturních hodnot a tím i národní identity.