Jaké to štěstí, že jsem premiérem!

Aby bylo jasno, tak ne zcela podceňuji přirozenou inteligenci našeho premiéra. A právě proto se domnívám, že mu podobná myšlenka, jako jisté uznání reality, určitě již mnohokrát probleskla hlavou. Prostě pud sebezáchovy.

Jen si představte, kdyby se náš Andrejko kolem osudu a jistě omylem stal starostou třeba v té klasické české vesnici. Prostě tam, kde ještě platí slovo chlapa a věci se vyřizují na místě. Tak říkajíc z očí do očí, mnohdy i ručně, zkrátka tak, jak to po staletí předepisuje zákon a pravidla života. A jak nám to nakazuje příroda.

Nu, jak říkají klasikové, dal bych mu rok života, nanejvýš dva. Ale určitě ne více. Jsem si jist, že by část té doby strávil i v nemocnici. Tedy poté, co by podcenil smýšlení občanstva a v naivní představě, že je všeobecně vážen a uctíván, navštívil místní hospodu. Jistě, že by to byl naivní krok nevědomce, který nemá doma asi žádné zrcadlo. A když, tak nějaké to kouzelné, které má ve zvyku jednomu lichotit. Prostě se mu podbízet.

Jistě znáte taková prostředí, kdy se nehledí na ústavu a hlavní rozhodčím je selský rozum. Tam nemůžete nikoho ohromit tím, že důležitě zvěstujete něco, co již každý ví. Třeba to, že ten návrat dětí do školních lavic je jen politický blábol posledních týdnů, protože každý rozumný člověk se dovtípí, že by to bylo plně v rozporu s tím, co nám vláda poslední dva týdny vykládá, nařizuje a zakazuje.

A to ještě ráno vydává direktivy, jak by to mělo být organizováno, tedy to otvírání škol, aby několik hodin poté vše prohlásila za nesmysl. Nu, tedy v tom prostředí, které popisuji, se to prostě řeší pěstí ránou do zubů. Krátce a jasně. On totiž člověk, který, jak se říká, v potu tváře živí rodinu, nemá pro takové srandičky pochopení. A když má po ruce autora takovýchto vtípků, tak neváhá a fyzicky sdělí svůj názor. Tvrdě a nekompromisně.

Jo, to ale funguje jen tam, kde se lidé cítí odpovědni za život nejen svůj ale i rodiny. A dokonce berou ohled na ostatní. A někdy, představte si to, cítí odpovědnost i za celou vesnici. Obdivuhodné a asi nějaký to přežitek starých dob. Tedy v pohledu současné a hlavně specificky české formy představ o politickém vládnutí.

Takže se vrátím k nadpisu. Ano, je asi dobré být premiérem. To výše popsané jednomu asi nehrozí. Nehledě na tu ochranku, která prostě musí spolknout, že úkolem je chránit jakýkoli charakter před zlobou lidu. Bohužel je ta ochrana podporována i zákonem. Tedy ne že bych měl něco proti tomu, aby si společnost našla cestu, jak chránit slušné lidi před násilníky.

Tedy slušné lidi. Ale asi by nebylo na škodu, kdyby si ta „Spravedlnost“ občas opravdu nechala ten šátek na očích, či prostě konala, že jako nic nevidí. Lid by to asi uvítal, ústava sem ústav tam, hlas lidu totiž může být i výrazem ochrany vlastní důstojnosti, kterou jiný pohrdá.

Ostatně hloupost a nevědomost, pokud vím, tak nejsou před zákonem považovány za polehčující okolnosti. A lež není zrovna dobrou taktikou pro obhajobu.