ČT a Stav ohrožení

Jako vždy jsem opravdu naštvaný. Jsem zastáncem existence veřejnoprávních médii, podle mého názoru jsou nedílnou součástí demokratické společnosti. A je mi jedno, zda se to někomu líbí či nelíbí.

K mé aroganci patří i to, že odpůrce veřejnoprávní televize pokládám za politické populisty, kterými by měl každý slušný člověk opovrhovat. Ale jsme pokaždé rozezlen, když ČT uvede pořad, který mi vyráží z ruky argumenty, které bych tolik potřeboval na obhajobu její existence. Jako včerejší premiéra pořadu Stav ohrožení. Po bezvýsledném pokusu analyzovat komu je pořad určen, jsem dospěl k názoru, že je to právě ČT, která se nachází ve stavu ohrožení.

Vedení naší milé televize totiž opět dokázalo základní slabost, která doprovází celou její tvorbu. Je zcela očividné, že despoticky vládnoucí tvůrci marketingové pseudofilosofie mají určitý „čich“ na společenskou tématiku, která by měla vzbudit zájem diváků. Jejich kulturní nevzdělanost však nemůže zabránit faktu, že postrádají jakoukoli schopnost posoudit výsledný produkt z hlediska dopadu na společnost.

A tak vnikají mnohé publicistické útvary, které si sice daly za cíl zabývat se společensky závažnou tématikou, ale zvolená forma amatérských tvůrců většinou přinese opak, jsou to mnohdy zmatené grotesky, které realitu spíše překrucují, než aby daly divákům základním informace s cílem je poučit, či, nedej bože, přispěly trochu ke zvýšení vzdělanosti široké veřejnosti.

I přes očekávanou reakci a požadavek mnohých zde nebudu detailně analyzovat včerejší diletantský útvar. Všechny však mohu upozornit, že tak učiním s mými studenty, kteří jsou adepty stát se součástí mediálního světa. A jako vždy bude to nejtěžší je přesvědčit o tom, že naše milá televize něco takového opravdu vysílá. Bohužel tvorbu ČT ze zásady nesledují. Nejdříve mne to štvalo, ale pak jsem musel přiznat, že je to mnohdy ztráta času.

Mám již na skladě řadu takových pořadů. Nejvděčnější je tvorba těch, kteří přesto, že již mnohokrát dokázali, že jsou v mediální oblasti spíše podvodníky, nacházejí oblibu u mediálních stratégů ovládajících Kavčí hory. Nevím, zda je poutá pokrevní přátelství, spíše bych ale sázel na to, že tím pojítkem je kulturní nevzdělanost a absolutní nedostatek morální odpovědnosti vůči společnosti.

Nikdy se ale nechci dopustit toho, že bych všechny házel do jednoho koše. Mám neuvěřitelný obdiv k těm tvůrcům v ČT, kteří se brání a ze všech sil se pokoušejí udržet tvorbu na vysoké úrovni. Jsem však pragmatik a bojím se o jejich přežití. Je to totiž základní boj o důvěru. Boj o náklonnost občana, který by měl mít jistotu, že není veřejnoprávním mediem lživě informován. A to je ošemetná záležitost. Devět vynikajících pořadů může skončit z hlediska diváka v koši, do kterého je pošle ten desátý, který je diletantským produktem.

Je prostě nepřípustné, aby ČT i nadále pokračovala ve vývoji, který postrádá jakoukoli sebekritičnost. Není možné i nadále argumentovat tolik oblíbenou „statistikou“ tolik oblíbených a stejně prapodivných agentur, které údajně zkoumají stav veřejného mínění. Totiž i zde platí fakt, že statistika je přesné počítání s nepřesnými čísly. A není nic jednoduššího, než výsledky podobných měření „upravovat“ podle požadavku zadavatele.

Mnohá tvorba ČT přináší důkaz, a to ve všech oblastech, že témata, která jsou odsouhlasena mocenskou etáží, jsou pak zrealizována za každou cenu. To míním doslova. Není asi nikdo, což je asi „manažerská“ filosofie, kdo by byl oprávněn číst a posuzovat scénáře z hlediska kvality. Pochopitelně i s pravomocí pochybné tvůrčí pokusy prostě zarazit. A očekávat, že ti, kteří takové projekty podepsali, najdou odvahu to nepovedené prostě neodvysílat, by bylo naivní a z hlediska mocenské struktury ČT absurdní.

Dochází tak nejen k miliónovým ztrátám, ale i k plýtvaní lidským potenciálem a k tvůrčí frustraci a dekadenci uvnitř veřejnoprávního média. Ale tou největší škodou, kterou nelze penězi vyčíslit, je ztráta důvěry u občanů. Nedílnou součástí je pak i neustále klesající kulturní úroveň a všeobecná vzdělanost. S tím je spojena i ztráta vlastní identity a národní hrdosti.

Pak je již jen krok k tomu, že politický populismus nabývá na síle. Všichni ti křiklouni toužící po moci a pro něž je osud tohoto národa zcela druhořadou záležitostí, mají snadnou práci, protože neexistuje protiváha, kterou mohou vytvořit právě jen veřejnoprávní média, pokud si dokáží udržet důvěru občanů.

Ano, pořad Stav ohrožení by mohl být, dle zvoleného tématu, dobrým počinem, ale jak vidno dokáže vyvolat zcela jiné asociace. Rád bych věřil, že jsem výjimkou. Bohužel mi životní zkušenost napovídá, že tomu tak asi nebude. A stejně tak se obávám, že to nebude ani další tvorba České televize, která mne přesvědčí o opaku, což by bylo mé přání.