ČSSD? Pan Zeman? Zákon versus morálka?

Či jinak řečeno: Zničí touha po spravedlnosti definitivně naši morálku? Vše tomu nasvědčuje. Žijeme v zajetí zákonů, předpisů a paragrafů. O našem osudu rozhodují vykladači práva.  

A jako prostí občané již nemůžeme rozhodovat o tom, co je a co není správné. Násilnou manipulací ztrácíme cit pro přirozenou spravedlnost, která je projevem morálky. Nehovořím o nějakých vyšších morálních principech. O filozofických úvahách. Ale o věcech, které od nás vyžaduje každodenní život, kdy se musíme rozhodnout a posoudit, zda to či ono je všeobecně prospěšné.

Místo toho jsme nuceni žít v neustálém strachu konat něco protizákonného. Hlavně v oblasti finanční. Mnohé soudní případy a policejní zásahy dokazují, že již kde kdo může být zatčen za kdeco. Zda je vinen či ne, je často otázka štěstí. Jeho osud je závislý na dovedností těch, kteří žonglují se zákony se zručností cirkusových umělců.

Naše legislativa reguluje dění ve společnosti, určuje pravidla hry. A my si namlouváme, že se stará o spravedlnost, že ji i zaručuje. Denní mediální zpravodajství nás však přesvědčuje o opaku. Stačí se jen podívat na poslední hity naší společnosti. ČSSD a její milióny. Pan Zeman a jeho mínění o myšlenkových hodnotách novinářské práce Ferdinanda Peroutky.

Cíl je u obou případů stejný. Jen dokázat „nevinu“ tím, že se nikdy nedovíme, kdo za to vše může. Domnívám se, že z pohledu normálně uvažujícího občana je vše jasné. Jednoduše řečeno: Nikdo ze zúčastněných nechce přiznat, že udělal chybu. Chce získat úřední soudní rozhodnutí, ze kterého bude vyplývat, že je „neomylný“.

Mnozí volají po referendu. Ale všeobecná pravidla morálky jsou již vlastně takovým všelidovým hlasováním. Stačí se jen trochu zamyslet a není problematické dojít k úsudku, kdo koho poškodil, či kdo se asi mýlil, prostě udělal chybu. Mnohdy se můžeme dokonce jen ironicky usmát a prostě ignorovat ješitné snahy jedinců o zachování dekora ve veřejném životě.

Mediální svět nám to však neumožňuje. Obvykle dělá, jak se říká,  z komára velblouda. Buší na naše mozky, chce od nás názor. Tragédií je, že náš názor je ve svém obsahu ignorován, nemění nic na skutečnosti, nepřispěje ke konečného rozhodnutí o nějakém společenském jevu. Jsme jen marketingovou položkou, která slouží ke zvýšení finančního zisku.

Nutno ještě přidat, že dochází i k jevu opačnému. Kdy se z velblouda udělá komár. To už jsou věci značně povážlivé. Ta první verze má ještě něco společného s „veřejným“ zájmem a „atraktivitou“. To druhé je však již promyšlená manipulace. Mnohdy ta první praxe slouží jen k mlžení a odvádění pozornosti od toho skutečného velblouda.

A tak se, manipulováni politiky a mediálními tvůrci, podílíme na inscenacích prapodivných divadelních her, kdy těmi hlavními aktéry jsou ti, kteří využívají spletitosti, nesrozumitelnosti a mnohdy nesmyslnosti naší legislativy. A to vše za vydatné pomoci vykladačů zákonů. Vzniká tím uzavřené společenství, které šlape po morálce a vysmívá se všem slušným občanům.

Všem těm, kteří se neodváží ukrást ani rohlík a když někomu šlápnou na nohu, tak se ihned omluví. A když se nic nezmění, tak tito dostanou brzo nálepku obtížných občanů. Budou označeni za přežitky minulosti s neschopnosti integrovat se do moderního světa. Vůbec bych se nedivil, kdyby se jednoho dne stali takovou sociálně vyloučenou komunitou. To je přeci moderní, zákonem specifikované a spravedlivé.