Chaos aneb po nás potopa!

Mám neblahý pocit, že se jedná o celkem dobře promyšlenou strategii odcházející moci, která tím jen ztěžuje život vládě nově přicházející. Prostě pokus navodit situaci, kdy bude možné tvrdit: No, vidíte, oni jsou ještě horší!

Domnívám se, že přes veškerá prohlášení ještě úřadujícího premiéra o férovém a rychlém předání kompetencí a odpovědnosti, se ve skutečnosti jedná o celkem nemorální jednání, jehož cílem je vytvořit takový chaos, který by znemožnil, aby nová vláda mohla zavést rychlá opatření, která by vedla k nápravě.

Je to stará a osvědčená taktika. Nejlepším příkladem, jak ji využít v praxi jsou třeba demonstrace. Parta profesionálních „chaotů“ uvede ve zmatek jinak dobře organizovaný občanský protest, který se během okamžiku promění v nepřehlednou situaci, kdy je skoro nemožné se orientovat, kdo zde třeba bojuje o občanská práva a kdo toho všeho chce využít k dosažení osobních a většinou nemorálních cílů.

Této praktiky se dá velmi dobře mnohostranně využít. Třeba i ve válečné strategii, ale i v boji o moc. Pochopitelně i v boji o „důvěru“ občanstva, pakliže se nacházím na potápějící se lodi. Mám s tím celkem rozsáhlé profesní zkušenosti. Zažil jsme to mnohokrát, kdy odcházející politická garnitura žadonila o pozornost médií, aby zde mohla dokazovat co vše „udělala“ pro dobro občanstva, jak se snažila a jak narážela jen na nepochopení a zradu.

Je to vždy smutné divadýlko. Pro mne vždy trapné, protože jen dokazuje nejen neschopnost, ale i pramálo odpovědnosti, na kterou se občan mnohdy léta spoléhal. Je to většinou jen přehlídka špatných charakterů postrádajících veškerých morálních hodnot. Je to scénář, jak dostat společnost do ještě většího propadu, ještě více ji rozpoltit, prohloubit antagonismus, nevraživost a bezmezné nepřátelství mezi společenskými skupinami. Mnohdy se podle takového scénáře připravuje i vládní puč.

Jedno je vždy jisté. Nikdy se nebojuje o skutečnou pozitivní budoucnost, ale jen o politickou moc. Nejzákeřnější jsou pak „rozhodnutí“ učiněná na poslední chvíli, která prakticky znemožňují ba přímo nepřipouštějí racionální obranu. Jsou to takové rány pod pás. Příkladem je třeba zákaz Vánočních trhů. Doufám, že není nutno komentovat nesmyslnost tohoto rozhodnutí. Cílem bylo v podstatě jen naštvat obyvatelstvo natolik, aby zmizely i ty poslední špetky důvěry ve vládu jako takovou. A to jak starou, tak i tu budoucí, která tomu ale nemohla zabránit.

A teď se ještě bude diskutovat povinné očkování od poloviny prosince, a to i přesto, že původně pan premiér v demisi hovořil o 1. únoru. A to už je podle mého více jak rána pod pás, to je prostě politické svinstvo prováděné v politické agónii. Cílem je opět zvýšit chaos ve společnosti, kterého je možno využít pro tu poslední „malou domů“. Tedy v nastoleném zmatku tu i onde si zajistit spokojenou a lukrativní budoucnost, protože opravdu kontrolovat a identifikovat cíle takovéto politiky je vskutku nemožné.

Jak vstřícné to jednání na podporu nové vlády. Té tedy opravdu nezávidím. Ta bude nucena dlouhou dobu jen vyklízet ten chlívek, který nám tady pan premiér v demisi zanechal. Na rozhodnutí, která by pozitivně ovlivnila naši budoucnost nebude prostě čas. A tak bude při běžném pohledu občanů nová vláda posuzována jako neschopná. Bude jen odklízet ten marast, a to ji nepřinese žádný potlesk, protože v mysli občana mnohdy není místo na hledání příčin, většinou se hledá jen „aktuální“ viník. A to bude dostatečný prostor pro pískot a bučení ze strany těch, kteří se stále ještě domnívají, že současná vláda v demisi byla ta nejlepší za posledních třicet let.