Budou „chytráci“ dneška hrdiny zítřka?

Je to asi česká povaha, víme všechno lépe než zbytek světa. I vývoj posledních 30 let to dokazuje. S neuvěřitelným úsilím opakujeme chyby, kterých se okolní společnosti dopustily, aniž si připustíme, že ony se již z toho poučily.

Ale k věci. Tak tu zase máme nepřehledné množství těch, kteří již dávno vše věděli a vše by dělali jinak, hlavně lépe. Nejlepší ukázkou jsou naši opoziční politici. Jsou mezi nimi i osoby vzdělané, u kterých by jeden předpokládal vysoké morální hodnoty. Hlavně ve vztahu ke společnosti, kdy by jeden očekával, že díky svému postavení budou nejen vzorem, ale i ukázkou odpovědnosti.

Ano, vzorem jsou, ale pro kterou část obyvatelstva? Skálopevně zůstávají věrni svým voličům a pilně se snaží jejich řady rozšířit. To, že žijeme v situaci, která vyžaduje jednotu a společné úsilí je prostě nezajímá. Proč také? Vždyť jde přeci jen o „osud společnosti“. Budoucí politická moc je jim přeci jen přednější. A tak si pouštějí hubu na špacír. Jejich výhodou a základní motivací je skutečnost, že nenesou žádnou odpovědnost za dnešek.

Prohlubují tak české politické bahno a vůbec jim nevadí, že ničí morální hodnoty, které jsou páteří každé společnosti. Tedy pokud ta má zájem se dále vyvíjet v pozitivním duchu. Bohužel mají řadu nadšených pomocníků. V prvé řadě k nim patři všichni ti „obchodníci s informacemi“, které stále ještě nazýváme novináři.

Je až s podivem, s jakou drzostí mnozí dokazují vlastní nevědomost. A to veřejně a v přímém přenosu. Stačí se jen zaposlouchat do otázek, které s velmi důraznou a „osobitou“ formou pokládají zástupcům vlády. Je to často důkaz nevědomosti, dokazují, že vlastně neposlouchali, hlavní je zazářit nějakou pitomou a populistickou otázkou. Paradoxní je, že vlastně nepotřebují odpověď, tu už si také předem naformulovali.

Pokud je nazývám obchodníky s informacemi, tak budu pokračovat dál a nazvu je i „šmejdy“. Ano, každý obchod má své šmejdy. Bylo by dobré si to uvědomit. Každý z nás by měl zapřemýšlet, zda hledá informace, či si jen potřebuje upevnit vlastní ego bez ohledu na skutečnost. Je to těžké, protože realita je to, co nejvíce potlačujeme. Ba se jí často i bojíme.

A já se bojím, že to, co jsem zvolil jako titulek, se stane pravdou. Bude to cesta do pekel. Bude to promarněná šance. A je na každém z nás, zda se proti tomu postaví, či bude nadšeně mávat volebními plakáty pro kdekoho a skandovat hesla všech těch „chytráků“ kteří touží po moci. Není špatné si uvědomit, že za to či ono nemohou jen politici, ale i ti, kteří je volí. A také je nutné si přiznat, že volit někoho jen proto, abychom měli příštího viníka je zbabělost, hlupáctví a nevědomost. Stejně tak jako volit ty, kteří slibují nemožné.

A tak si myslím, že naši společnost napadl ještě jeden virus. Virus hlouposti. A je zákeřný v tom, že využívá dnešní situace, aby se šířil ještě rychleji. Svoboda slova a tisku se stává festivalem hlouposti. Klasik by řekl blbosti. Vítězí ten, kdo si nejvíce troufá a nemá zábrany ničit kulturní a myšlenkové hodnoty. Bojovat proti zdravému rozumu ani moc nepotřebuje, ten se jaksi vytratil.

A je na každém z nás, komu budeme naslouchat, koho podpoříme, jak budeme hlasovat. A to platí hlavně pro dnešní dny, máme takříkajíc zase šanci se poučit. Neměli bychom ji promarnit. Nespoléhat na to, že budoucnost ještě nějakou přinese.