Blanka nesnáší vodu! A co až přijedou auta?

Pochopitelně, že mám na mysli ten již proslulý tunel a ne určitou dámu. I když mi nevypočitatelné chování této stavby mnohou ženu připomíná. Od koketnosti až po jízlivost, od výsměchu až po aroganci. Teď jsem se tedy dověděl, že tato chlouba našeho stavitelského umu nesnáší vodu. Tedy nějaké ty kabely, které jsou určitě podle normy a také podle přesných předpisů uloženy. Jak jinak.  

Jsem ale rád, že mne někdo upozornil na to, že v oblasti, ve které žiji, občas prší. Pravda, mnohdy více než dost, ale přeci jenom ne tak neobvykle. Chápu, že to je pro mnohé asi překvapivé zjištění. Pochopitelně mne má neznalost nutí k otázce, zda je vůbec počítáno s tím, že by tím tunelem měla jezdit i auta. A nebude jich prý málo. A mnohá mohou být i velká a těžká. Nevím, ale mám z toho strach. Možná, že to ten tunel také nemá rád.

Jinak řečeno, už mám pocit, že si každý, který má s touto stavbou něco společného, ze mne dělá srandu. Dokonce bych řekl, že útočí na mou inteligenci. Pokud bych se cítil občanem, tak mne i uráží a podvádí. Jenom když si vzpomenu na tvrzení toho rádoby primátora, který dokonce naznačoval, že je celá stavba vlastně ilegální. To byl pro mne jeden z vrcholů.

Osobně si myslím, že bychom měli tunel Blanka prohlásit za národní symbol našich snah. Za takový obraz toho, co si představujeme pod tunelováním. Prostě něco takového, jako byla ta mohutná socha Stalina a jeho spolubojovníků na Letenské pláni. Škoda vlastně, že jsme ten monument odstranili, mohl by nám být varováním, že ne vždy děláme vše dobře.

Proto již teď hlasuji pro to, abychom tunel Blanka nezasypávali. Mohl by se stát studijním objektem nesplněných tužeb. Občas v něm pak můžeme udělat nějakou televizní show. V tom má třeba ČT značnou zkušenost. Doufám, že rekvizity z té poslední nikdo nevyhodil. Občas by tunelem mohla také projet i slavnostně ozdobená auta. Nějaké vhodné výročí by se k tomu jistě našlo. Či tam nechat řádit děti na těch jejich moderních přístrojích, která nahrazují zdravé běhání.

Pokud by můj návrh byl přijatelný, mělo by to tu výhodu, že bychom mohli tunel slavnostně dokončit. Definitivně. Možná i ten termín by mohl být konečně konečný. Strašně bych si oddychl. Mne totiž trápí ještě jedna noční můra. Pokud si vzpomínám, tak mi média vždy ukázala začátek tunelu. A ono se říká: Vidět světlo na konci tunelu.

A znáte dnešní svět. Pořád se před námi občany něco utajuje. No, právě. A já ještě neslyšel z úst nějakého toho zaručeného experta, že to malé světýlko na  konci tunelu zahlédl. Možná, že ani nikdo neví, kam ta díra směřuje. Docela bych tomu uvěřil, tedy kdyby by mi to někdo řekl. Připadalo by mi to i logické a odpovídající dnešní době. Vždyť už tuneluje kdekdo. A prý tou podzemní rourou tečou peníze a také nikdo neví kam.

Ale všichni mlčí, či se pořád na něco vymlouvají. Jako třeba na ty kabely, které nesnášejí vodu. Mám takový na zahradě. Už léta. Vlastně desetiletí. Pořád funguje a nikdy si mi nestěžoval. Je to vlastně pamětník. Přežil dokonce i nějakou tu revoluci. O vodě a sněhu ani nemluvě. Prostě slouží a mlčí. Divné. Asi nepochopil dnešní dobu. Asi bych ho měl vykopat a zahodit. Bylo by to trendy. Ale neudělám to. Mám s ním soucit. Já tu dnešní dobu také občas nechápu.