Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Ve Vlašské ulici č. 9 v Praze nebyl pražádný hampejz – příběh domu a komorníka Rudolfa II.

Dům U tří růží ve Vlašské ulici číslo 9 na Malé Straně v Praze omylem získal neblahou pověst a velmi často se dočteme, že zrovna zde měl být v dobách Rudolfa II. nevěstinec. Ve skutečnosti se kdysi jednalo o vcelku ctnostný dům 

Dům U tří růží ve Vlašské ulici číslo 9 na Malé Straně v Praze omylem získal neblahou pověst a velmi často se dočteme, že zrovna zde měl být v dobách Rudolfa II. nevěstinec. Ve skutečnosti se kdysi jednalo o vcelku ctnostný dům - renesanční stavbu italského kameníka Antonia Brocca, stavba pak byla před r. 1694 adaptována na raně barokní letní sídlo nového majitele Jan Löwa. Od roku 1990 zde sídlí Ústav pro soudobé dějiny AV ČR.[1]

K záměně došlo s jiným domem u Tří růží, a to domem, který stával poblíž dnešního Valdštejnského náměstí, a který vlastnil proslulý komorník císaře Rudolfa II. Jeroným Makovský z Makové.

Domovní znamení vznikají v Praze v dobách Karla IV, pro tehdy většinově negramotnou populaci to byla ta nejjednodušší cesta k identifikací staveb a orientaci ve městě. Tak postupně vzniká pražský fenomén domovních znamení – říkalo se jim merky, které dodnes obdivujeme pro svojí výtvarnou krásu. Nejednou také poskytují prostor pro naší fantazii a vzniku množství domovních pověstí. Ale někdy mají různé domy stejné domovní znamení a v průběhu doby mohl dům vystřídat i různé názvy. Proto patrně došlo k záměně těchto domů.

Dům U tří růží, Vlašská 9

Dům u Tří růží zakoupil v roce 1599 za 1 250 kop grošů českých císařský komorní služebník zmíněný Jeroným Makovský z Makové, tehdy dům stál v Menším Městě pražském nedaleko Písecké brány a sousedil s domem císařského trabanta a dvorského krejčího Jana Pempla. Jednalo se o reprezentativní dům v lokalitě, kde si zakupovali nemovitosti příslušníci dvora císaře.

Písecká brána stávala v dnešní Valdštejnské ulici 14 (u východního průčelí Palffyova paláce), tam vedla severojižním směrem hradba Menšího města pražského, která oddělovala město od osady Písek. Písek byla středověká osada rybářů a nádeníků. Byla v oblasti dnešního Valdštejnského paláce a končila na Klárově. Nazvána byla dle nánosů vltavských písků a zanikla se stavbou jezů, kdy byla zatopena a opuštěna. V podstatě znovuobjevena byla archeologem Hrdličkou a jeho spolupracovníky při stavbě stanice metra Malostranská, kdy byl proveden hloubkový průzkum lokality. Zajímavostí je, že název Písecké brány byl v 18. století přenesen na dodnes existující Píseckou bránu, naproti Belvederu.

Původní lokace Písecké brány

 

Ale zpět do doby Rudolfa II. Makovský byl součástí dvora Rudolfa II. Nadřízeným mu byl vrchní komorník (Oberstkämmerer), který byl v čele skupiny příslušníků dvora – komorníků (Kämmerer), kteří se starali o osobní blaho císaře (tzv. osobní komora - Leibkammer) Vrchní komorník plnil roli i jakéhosi rádce a strážce císařova soukromí. Panovník se s ním mnohdy radil o svých záměrech a soukromých záležitostech. Komorníci byli vybírání z řad evropských šlechtických rodů a u dvora příliš nepobývali, jednalo se spíše o čestné prestižní funkce. Fakticky plnili úkoly osobní péče o císaře komorní služebníci (Kammerdiener – lazebníci, garderobiéři, trabanti, osobní služebníci atp). Vzhledem k tomu, že z definice tohoto úřadu se nejednalo o nijak významnou službu, vstupovali do ní méně urození jedinci, kteří se ji právě mnohdy snažili využít ke svému společenskému růstu. Tomu napomohl samotný charakter úřadu, velmi komplikovaná osobnost Rudolfa II. a touha po moci samotných komorních služebníků. Dařilo se jim kumulovat úřady, vytvářet si klientelistickou síť, získávali nobilitace a erby, nejeden z nich vstoupil do rytířského stavu. Se vším byl spojen nárůst majetku.

Jeroným Makovský byl původně poddaným Petra Voka z Rožmberka.[2] působil ve službě u posledního Rožmberka do roku 1595 a zřejmě díky jeho přímluvě byl přijat mezi Rudolfovy alchymisty. Už roku 1589 propustil Vok svého služebníka z poddanství a roku 1593 mu dokonce daroval jednu ze svých vesnic Rybovou Lhotu. Makovský si získal císařovu plnou důvěru a po odstoupení vrchního komorníka Hanse Poppa byl jmenován vrchním kvardýrobou. Postupem času se Makovský propracoval a byl uváděn jako „komorní služebník“ či „kvardýroba Jeho Milosti.“[3] Toto povýšení se stalo odrazovým můstkem kariéry Jeronýma Makovského z Makové u císařského dvora. Rozhodoval o audiencích, nakupoval umělecké předměty, zařizoval nejrůznější přímluvy a zprostředkovával různé služby.  Ze všeho mu plynuly značné provize a úplatky. Postupem času tak pohádkově zbohatl. Zakupoval nemovitosti mimo Prahu a v Praze si pořídil zmíněný dům U tří růží. Odhad finanční hotovosti, kterou Makovský získal v pěti letech své služby z úplatků a darů, je 200.000 tolarů. Plat Jeronýma Makovského přitom činil 20 zlatých měsíčně.

Pro dům U tří růží si vymohl šenkovní privilegium – mohl nalévat a prodávat domácí i cizokrajná vína. Vyvolával tím nelibost měšťanů, kterým působil konkurenci. Díky svému postavení a kontaktům se v domě vytvořila zámožná klientela. Velmi brzy popíjení cizokrajných vín začala doprovázet společnost dívek a žen, které zpříjemňovaly zdejší pobyt zámožným pánům.  Dočteme se , „Mimo to prý se v domě u Tří růží vydržuje harém hezkých dívek, jež každého dne či vlastně každé noci navštěvují kavalíři a bohatí synkové městští a tam s nimi orgie provádějíce, obyvatelstvu jen pohoršení dávají.“ V domě se konala i politická jednání významných velmožů království.

Formální vstup Makovského do rytířského stavu se uskutečnil 5. června roku 1598. Na vrcholu své moci měl Makovský čtyři pražské domy, honosně vybavené. Několik obcí v Českém království a rytířský titul k tomu, množství drahých šperků, které rád nechával zhotovovat pro svou manželku Annu Reginu Makovskou z Lišvic a skutečně obří hotovostní sumu. Pád přichází roku 1603, kdy Makovský zažádal o podkomořský úřad královských věnných měst a císaři nabídl velkou sumu peněz. Rudolf II. mu ale odpověděl, že takový úřad nelze získat silou vlastního jmění nýbrž „skrze zasloužení“. Na scéně již byl i Filip Lang z Langenfelsu, budoucí komorník a bývalý komorník na dvoře Ferdinanda Tyrolského, který Makovského nahradil. Skrze další intriky Langa a urážku císaře nabídkou korupce za významný úřad, byl Makovský zatčen a uvězněn na hradě Točník. Pokusil se o útek, byl dopaden v Sasku, nakonec odsouzen k trestu smrti, ale císař mu změnil hrdelní trest na doživotní vězení. Ve vězení hradu Křivoklát strávil dlouhých 20 let. Dne 19. února roku 1605 došlo k formálnímu vyloučení Jeronýma Makovského z Makové z rytířského stavu. Stalo se tak na základě jeho přečinům proti morálním zásadám stavu a spáchaných zločinů proti císaři. Ve vězení se mu vedlo zle, byl uvězněn mezi obyčejnými zločinci a snažil se různými žádostmi o zmírnění svého údělu. Roku 1624 byl nakonec propuštěn z milosti císaře, po konverzi ke katolictví a na přímluvu místodržitele Karla z Lichtensteina .  Poté se  snažil získat zpět aspoň část svého bývalého majetku. Císař mu nic nevrátil , ale z milosti mu poskytl  4 000 kop grošů míšeňských. Z těchto peněz zakoupil  ves Pavlov na Pelhřimovsku, konfiskát po Kryštofu Schreinerovi z Rosenecku. Zbytek života pobýval Makovský v naprostém osamění jen se svou ženou, ve čtvrti u Sv. Jindřicha v Novém Městě pražském. Jeroným Makovský zemřel 16. března roku 1630 a pohřben byl v kostele sv. Jindřicha v téže čtvrti. Anna Regina zemřela nedlouho po něm.

Samotný dům U tří růží po pádu Makovského zažíval další „rozkvět“.  Dům získal jeho bratr Jan. Jan se do domu nastěhoval i se svou manželkou Alenou, rozenou Žejdlicovou ze Šenfeldu a její matkou Zuzanou, rozenou Oplovou. Jan byl spíše slabší povahy, až slaboduchý, a v domě místo něho vládla jeho žena s tchýní a stal se z něho vyhlášený pražský nevěstinec, jehož domácí i mezinárodní klientela pocházela z nejvyšších společenských kruhů. Alena ho vedla skutečně profesionálně. Přičemž samotná Alena byla dosti prostopášná, účastnila se zdejších pitek a zejména měla ráda mužskou společnost zámožných italských kavalírů. Přičemž její manžel neměl na nic vliv a zažíval domácí násilí. Manželka ho občas ztloukla, kradla mu věci a zamykala v komnatě. Jan se snažil o prodej domu a stěžoval si císaři i konšelům, vše vyústilo v dlouhý spor, jehož výsledek se nedochoval.

Doba rudolfínská byla skutečně dobou intrik, vzestupů a pádů a zanechala nám i takto barvité příběhy pražských domů a jeho obyvatel.

 

 

HAUSENBLASOVÁ, J.,Seznamy dvořanů císaře Rudolfa II. z let 1580, 1584 a 1598, Paginae

historiae 4, 1996, s. 39-151

SVÁTEK, J.,Jeroným Makovský z Makové, nejvyšší komorník Rudolfa II.,

Sborník historický 2, 1884, s. 231-239

SUCHÁNEK, Antonín, Komorníci císaře Rudolfa II., Diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, České Budějovice 2008

http://www.novanobilitas.eu/rod/makovsky-z-makove

 

[1] Vlček Pavel a kolektiv - Umělecké památky Prahy - Malá Strana, Academia. Rok vydání: 1999, str. 452-453

[2] Rod Makovských má netypickou historii. Jeho zakladatelem byl soběslavský měšťan Vavřinec (+1580), který 21. září 1551 získal od Ferdinanda I. predikát z Makové a erb: Zlato-modře dělený štít. Nahoře dvě zkřížené hnědé medvědí tlapy se zlatými drápy, dole vyrůstají z hrotu štítu tři odvrácené makovice přirozené barvy. Na štítě stojí kolčí přílba s modro-zlatými přikrývadly a točenicí. Klenotem jsou tři odvrácené makovice přirozené barvy. Roku 1558 se Vavřinec stal soběslavským konšelem. Měl dva syny, kteří ale zemřeli bez potomků, a dceru, provdanou za Jeronýma Karlů. Protože rod vymřel po meči, povolil Rudolf II. 21. března 1589 přenést jeho jméno a přídomek na syny Jeronýma Karlů, Jeronýma a Jana, kteří se od této doby psali Makovský z Makové. Při této příležitosti byl bratrům rovněž polepšen erb – kolčí přílba byla nahrazena turnajskou a točenice korunou.

[3] Kvardýroba měl na starosti šacení a odívání císaře.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Kolačkovský | neděle 6.3.2022 20:37 | karma článku: 15,24 | přečteno: 366x
  • Další články autora

Ladislav Kolačkovský

Bylo ctí sloužit šlechtickému rodu – dědiční polesní Rakušané ve službách von Sporcků

Mnohdy veřejnost historicky vnímá sluhy, lokaje, komorníky a nejrůznější jiné zaměstnance šlechticů či jejich dvorů jako slouhy. Opak byl samozřejmě pravdou. Sloužit šlechtě bylo ctí a naplněním života mnoha lidí.

19.5.2024 v 18:24 | Karma: 14,93 | Přečteno: 236x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Kuks – barokní umění i krvavé barbarství – syn a otec z rodu Šporků

Kuks je skutečný jemný a překrásný ve své barokní pompě. V jeho kryptě jsou však i ostatky Johanna Sporcka, který připomíná i krvavé základy zrodu barokní legendy jeho syna Františka Antonína.

18.5.2024 v 19:23 | Karma: 19,24 | Přečteno: 270x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Dacziczky z Heszlowa – slavný rod s neznámými osobnostmi

Dačický z Heslova jsou příkladem šlechtického rodu, který vlastně proslavil jediný člen, který navíc zemřel bez potomků. Pojďme si přiblížit i další osobnosti tohoto rodu

5.5.2024 v 15:58 | Karma: 17,15 | Přečteno: 332x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Trauttenberg nebyl Trautenberk z Večerníčku. Skutečný jmenovec postavy z pohádek

Letos uplynulo 50 let od uvedení dětského večerníčku Krkonošské pohádky. Kdo by neznal příběh Trautenberka s jeho čeledí a hajným. Kdo byl jmenovec pohádkové postavy, skutečný Emanuel von Trauttenberg?

4.5.2024 v 18:19 | Karma: 21,91 | Přečteno: 930x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

20.4. 2024 – historická kapitula habsburského řádu sv. Jiří ve Speyeru

V sobotu 20. dubna odehrála významná událost. Výroční konvent řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského ve Speyeru v Německu.

28.4.2024 v 16:27 | Karma: 11,66 | Přečteno: 148x | Diskuse| Kultura
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Rusko chce zabrat větší část Baltu, znervózňuje Finy a Litevce. A popírá to

22. května 2024  10:53,  aktualizováno  11:13

Ruské ministerstvo obrany navrhlo revizi hranic ruských teritoriálních vod v Baltském moři. Vyplývá...

Poslanci schválili zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky

22. května 2024  5:55,  aktualizováno  11:09

Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky, nejen pro...

V Tatrách zemřel turista. Nebyl to Čech, ale Slovák, upřesnila horská služba

21. května 2024  22:37,  aktualizováno  22.5 11:01

Při úterním pádu ve Vysokých Tatrách na Slovensku nezemřel český turista, ale Slovák. Svou původní...

Feri obdrží od soudu výzvu k nástupu do vězení, rozsudek je vykonatelný

22. května 2024  10:59

Rozsudek, který poslal bývalého poslance Dominika Feriho na tři roky do vězení za znásilnění dívek,...

  • Počet článků 291
  • Celková karma 16,98
  • Průměrná čtenost 931x
Vážení čtenáři, děkuji, že jste navštívili mé články. Přináším méně známé nebo i zapomenuté příběhy zejména z našich dějin. Vždy však podložené prameny a literaturou. Jsem také autorem historické publikace V lesku erbů. 

Seznam rubrik