Říšského orla upevním na Louvre – Jan von Werth – generál z Benátek nad Jizerou

Na zámku Benátky nad Jizerou můžeme navštívit místo pobytu posledních let císařského generála Jana z Werthu, který prošel mnohá bojišti třicetileté války a zemřel na zámku Benátky.

Na zámku Benátky nad Jizerou můžeme navštívit místo pobytu posledních let císařského generála Jana z Werthu. Jan se narodil snad v roce 1591 v Büttgenu ve vévodství Jülich jako nejstarší syn sedláka Jana z Wierdtu († 1606) a Elisabeth Streithoven. Situace rodiny byla velmi těžká, musel se najímat jako námezdní síla u jiných sedláků, a tak zůstal negramotný. Nakonec odešel z domova a stal se žoldnéřem ve valonské jízdě ve španělském Nizozemí. Tím začala vojenská kariera mladého muže, který prošel mnohá bojiště třicetileté války, aby se nakonec stal zámeckým pánem v dnešních Benátkách nad Jizerou.

Proslavil se ve službách kolínského kurfiřta jako kavalerista v bitvě u Nordlingenu roku 1634. Tehdy ho císař Ferdinand II. povýšil do stavu říšských svobodných pánů. Jeho nejslavnějším tažením byla vojenská kampaň roku 1636, tehdy byly na francouzskou frontu vyslány císařské sbory vedené Piccolominim a Gallasem, které vtrhly do Francie přes Burgundsko a zároveň španělské sbory pod vedením kardinála infanta Dona Ferdinanda (bratr španělského krále Filipa IV.) pronikly do Francie z Artois. Rychlý postup a ustupující francouzská armáda přivedla císařské a Španěly téměř k branám Paříže. Tehdy v čele bavorské a chorvatské jízdy stál Jan von Werth a měl žádat dona Ferdinanda, aby „vztyčil říšského orla na Louvre“. Ovšem jedná se spíše o legendu, ale vypovídající o pověsti jakou si Werth získal. V Paříží byla panika, mnozí dokonce odjížděli z města. Ale král Ludvík XIII. projevil velkou odvahu a vojenské schopnosti. Vystavěl vojsko pod vedením maršála de La Force a zmobilizoval měšťany Paříže. Ústup se zastavil a Francouzi přešli do ofenzívy. Postupně císařské a Španěly vytlačili mimo francouzské državy.

Můžeme zmínit i boj Jana von Wertha ve službách kolínského kurfiřta v bitvě u Jankova roku 1645. V této bitvě habsburských a jiných katolických jednotek se švédskou armádou se válečná štěstěna přikláněla na obě strany. Werthovi se tehdy podařil husarský kousek, jeho bavorská jízda a pěší kumpanie zaútočily v celé šíři na levé křídlo Švédů, tím odpoutaly pozornost a umožnily císařským rejtarům širokým obloukem obejít švédské pravé křídlo a vpadnout jim do týlu.K vítězství v bitvě však nedošlo. Rejtaři totiž v týlu začali rabovat zásobovací vozy, tím dali čas Švédů, aby se rychle přeskupili a přešli do mohutného útoku. Linie katolických sborů se zhroutily a byly zcela zdecimovány. Werthovi se podařilo uniknout přes Tábor na říšské území. V roce 1647 přichystal Werth Švédům odvetu. V bitvě u Třebele v západních Čechách značnou měrou přispěl k porážce Švédů, kdy padl i jejich velitel generálmajor Helm Wrangel.[1]  

Po ukončení třicetileté války odešel Jan von Werth na odpočinek. Usídlil se na svém panství Nové Benátky (dnešní Benátky nad Jizerou) spolu se svou o mnoho let mladší třetí manželkou Susannou von Kuefstein (* 1630/33; † 13. ledna 1697), zde po krátké nemoci 12. září 1652 zemřel. Byl pohřben v kryptě kostela Narození Marie u zámku. Je třeba dodat, že v Kolíně nad Rýnem a v Německu je dodnes velmi znám, existují o něm písně i romantické milostné pověsti (pověst o Janovi a Griet).[2]

Na zámku je dodnes uchováván dřevěný epitaf z kostela erbem von Wertha. Epitaf je dřevěný, polychromovaný, oválného tvaru. S vyřezávanou postavou putti nahoře a lebkou dole, po stranách je řezba kyrysu, bubnů a kotlů. Uprostřed s erbem zesnulého a provázený dvěma řadami nápisů, které zmiňují výčet Werthových panství a jeho hodnosti generála jízdy a plukovníka a válečného rady:

 Illj et EUj Dn. DnS lOANNES LBaRO DE WERTH: DOmIuS : IN BENATECK ODENKIRCH; (druhá řádka uvnitř písmem menším): Grymach erbach kellenberg podenstein haredh : BVRG : ARCHIPIS COLONIEN : CONSILIAR : BELL: MILITIA EQVESTIS GENERAL AC COLONEVS.

[1] RADEK FUKALA, Třicetiletá válka 1618-1648, II. díl 1630-1648, Veduta, Praha 2018, str. 83,86, 90,93,94

[2] https://janvonwerth.de/