O lásce Angličanů k Čechám

Zámek Zelená Hora – proslavili ho sice Černí baroni, ale poblíž je i němý svědek dramatické, málo známé epizody boje Angličanů a Skotů v naší zemi

Nedaleko Zámku poblíž křižovatky mezi Zelenou Horou a Nepomukem je vztyčen sloup zakončený prostým křížem. Jedná se o jeden z případů, kdy lze pamětní kříž přiřadit k historické události, která se zde odehrála. Připomíná šarvátku kolem 5.10. 1620, kdy se zde oddíl přibližně jednoho sta anglických a skotských vojáků střetl s přesilou vojáků bavorského vojska a byl patrně do jednoho pobit v nerovném boji.

A co dělali Angličané u Zelené Hory? Jedná se o polozapomenuté působení „expedičního sboru“ cca 2500 anglických a skotských žoldnéřů a dobrovolníků pod vedením skotského plukovníka Graye (i Greye) na straně stavovského vojska „zimního krále“ Fridricha Falckého. Po volbě Fridricha českým králem se objevila naděje, že tchán Fridricha anglický panovník Jakub I Stuart vojensky i finančně pomůže věci stavů v boji s Ferdinandem II. Nicméně se očekávání nesplnila. Jakub příliš neschvaloval přijetí koruny zetěm a v komplikované situaci projevoval opatrný postoj k válce v dalekých českých zemích. Ne tak anglikánská církev i tamní měšťanstvo a část šlechty. Tzv. česká věc budila v Anglii zájem a snahu nějakým způsobem podpořit české stavy. A tak plukovník Sir Andrew Gray, po naléhání Fridricha na tchána,  obdrží anglický plukovní patent a právo verbovat muže pro válku v Čechách – příznačné je, že bez práva veřejně bubnovat. Gray byl skotský šlechtic a voják z původně katolické rodiny, stoupenec a obdivovatel Alžběty Stuartovny, manželky zimního krále. Na náklady anglikánské církve a města Londýna se podaří shromáždit cca 2500 mužů – profesionálních žoldnéřů, také skotských dobrovolníků složených z mužů z tamních klanů, i různých dobrodruhů. Pro Skoty je česká válka věcí patriotické cti. Alžběta Stuartovna se narodila ve Skotsku, a tak tamní klany si považují za čest jít za ní bojovat až do Čech. Básník na anglickém dvoře John Taylor dokonce skládá oslavnou báseň o Lásce Angličanů k Čechám – působení Angličanů a Skotů u nás zanechává stopu v britské paměti, a to  i literární.

V srpnu 1620 se anglický pluk po dlouhé cestě z přístavu v Hamburku objevuje v Brandýse nad Labem, je přidělen k stavovskému Mansfeldovu armádnímu sboru a operuje v západních Čechách, mají chránit zemskou hranici od Horních Rakous a hlídat pohyby bavorských jednotek vojenského komisaře Theodora z Haimbhausenu. Mansfeld volí taktiku obsazování hradů a měst, kde vytváří opěrné body pro stavovské vojsko. V říjnu 1620 císařsko-ligistická armáda zahajuje ofensivu ze směru Strakonice – Horažďovice. Mansfeld vysílá oddíl vybraných sta mužů anglického pluku z plzeňského ležení, aby obsadili a zajistili hrad Zelená Hora u Nepomuku. Nicméně nedaleko hradu jsou zaskočeni nepřítelem – narazili na hlavní těleso císařské armády postupující ze směru Strakonice – Horažďovice, patrně 5.10. dojde ke krvavému krátkému střetu, kde je anglický oddíl rozprášen a zahyne v nerovném boji. Na paměť této události je později vztyčen pamětní sloup s křížem, někde v tomto prostoru je patrně mohyla padlých vojáků. Událost ještě dlouho žila v paměti místních, ostatně dodnes je tradováno, že anglický oddíl přišel do kraje, aby bránil drancování zdejšího kraje před císařskými žoldnéři. Vztyčení kříže i ona pověst o „ochranářské“ funkci oddílu svědčí o oblíbenosti Angličanů a Skotů z Grayova pluku mezi místními lidmi. Navíc byli skutečně významnou posilou stavovského vojska.

Gray a jeho pluk se následně účastní různých bojových operací, mj na krátký čas obsazují i Karlštejn, Loket, Bečov, Teplou. Mansfeld je rád využívá pro průzkum a střežení protivníka, pluk se vyznačuje spolehlivostí a bojovými schopnostmi, i přes velké ztráty končí pluk svojí bojovou misi až v roce 1621 v Horní Falci (zbývá cca 750 mužů), kde brání zbytky falckabství zimního krále. V roce 1622 se poslední muži z prořídlého pluku vrací do vlasti, mnozí zůstávají na kontinentě a bojují dál ve službách protestantské aliance. Sám Gray umírá v roce 1658 v domovině, přežije českou zimní královnu, kterou tolik obdivoval a bojoval za ní v České válce a dočká se i konce třicetileté války.

Tolik o památce padlých Angličanů a Skotů u Zelené Hory. Jejich praporce se dávno rozpadly v prach, ale paměť o mužích, kteří odešli bojovat za zimní královnu a víru do pro ně daleké neznámé země, žije dál i díky kamennému pomníku v zdejším kraji a rozhodně by neměli být zapomenuti.

Umístění sloupu:

GPS: 49°29'36.524"N, 13°35'10.610"E

Literatura:

Radek Fukala, Konec zimního království, Veduta, 2016, str. 137-144