Novošlechtic a rytíř na křivoklátském hřbitově – střípky ze starého mocnářství

Křivoklát každoročně navštíví mnoho návštěvníků od nás i z dalekých zemí. Je to krásný mohutný hrad, ale v okolí najdeme i menší památky, které stojí za povšimnutí. Jako křivoklátský hřbitov, který je situován na východním okraji obce u lokality Amalín směrem k Berounce. Ten skrývá náhrobky zajímavých osobností.

Na hřbitově nalezneme dva zajímavé náhrobky. Jeden je Sedláčka von Vožický und Blanický. Sedláček ilustruje skupinu úředníků monarchie, kteří byli povyšováni do šlechtického stavu za dlouhotrvající bezvadnou službu státu. 

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 30. dubna 1904 císař František Josef I. povýšil u příležitosti jeho odchodu na trvalý odpočinek Rudolfa Sedláčka (1837-1910), dvorního radu nejvyššího soudního kasačního dvora ve Vídni, rytíře Leopoldova řádu a držitele Čestné medaile za čtyřicetiletou službu, do šlechtického stavu. Listinou danou ve Vídni 4. března 1905 mu udělil titul šlechtic/Edler, predikát Vožický a Blanický/von Vožický und Blanický a erb (1).  Predikát si Rudolf zvolil podle obcí Mladá Vožice, kde se narodil, a podle vrchu Blaník, který si také nechal vložit do erbu. Rudolf se narodil v rodině okresního soudce Františka Sedláčka. Jeho mladším bratrem byl slavný August Sedláček (1843-1926), autor monumentálních Hradů, zámků a tvrzí království Českého a Českomoravské heraldiky, který byl roku 1908 za svou vědeckou činnost oceněn důstojnickým křížem Řádu Františka Josefa.Sám Rudolf měl dva syny – Rudolfa, který působil jako státní zástupce v Praze a Bedřicha, který působil jako lékař v USA v Nebrasce a Omaze. Rudolf ml. měl syna Huga a ten pak syny Huga ml. a Milana (nar. 1934).

Další zajímavý náhrobek patří Josefu Bradskému z Labouně. Jednalo se o knížecího ústředního pokladníka panství knížete Furstenberga na Křivoklátě. Zde bylo získáno šlechtictví jiným způsobem než povýšením jako u Sedláčka. Josef a jeho bratr Franz Viktor, majitel statku Cotta v Sasku, požádali v lednu 1881 o renobilitaci, tj uznání „zapomenutého“ rytířského stavu rodu. K tomu více můj článek o „rytířích“ Píseckých. Odvozovali svůj původ od Zdeňka z Labouně, který byl v letech 1408-09 rektorem Univerzity Karlovy. Stal se děkanem kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě (1408) a 1409 (v roce Kutnohorského dekretu) rektorem UK. R. 1411 získal ještě titul bakaláře lékařství. Témata jeho kvestií ukazují, že byl považován i za znalce astrologie.

Rodokmen bratrů byl bezchybný, a tak Nejvyšším rozhodnutím z 28. června 1881 císař František Josef I. bratrům potvrdil staročeský rytířský stav. Náhrobek Josefa je velmi skromný, bez titulů, tím se dosti diametrálně odlišuje od náhrobku šlechtice Sedláčka, který je velmi zdobný. Mnohdy se tak odlišovali příslušníci tzv. nové šlechty – nově povýšené – od příslušníků rodů tzv. starých. Dávali velmi najevo svoje nově nabyté postavení, zatímco stará šlechta mnohdy svůj stav vůbec navenek nepresentovala (jistě to nebylo pravidlem). Jako tomu bylo u náhrobku Josefa Bradského z Labouně. Josef zemřel bez dětí, a tak jím tato linie rodu vymřela po meči.  Sluší se ještě dodat, že v dobách renobilitačních procesů byl prověřen i rodokmen Bradských a byl shledán opět bez vad. A na závěr zajímavost. 30.4.1894 požádala Rosalie, vdova po krajském radovi a sestra výše uvedených Bradských, taktéž o renobilitaci, ta jí byla přiznána.

Tolik k velmi zajímavým funerálním památkám na Křivoklátě a dnes patrně zcela zapomenutých osobností, které však stojí za pozornost a připomínku.

Za fotografie v článku děkuji Ing. Simoně Vandové, jsou publikovány s jejím laskavým souhlasem

Literatura:

P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I. A-M. Praha : Argo, 2008

J. Županič, Šlechtický archiv c. k. ministerstva vnitra – Erbovní listiny,Praha 2014