Kauza jezuité versus město Kutná Hora

O kamenném znaku a sporu mezi jezuitskou kolejí a městem Kutná Hora. Spor byl dokladem mnohdy nelehkého soužití Řádu a města, které se datuje od pobělohorského období.

Návštěvník Kutné Hory a Vlašského dvora možná sestoupí do půvabných teras, které byly vytvořeny ve svahu pod Vlašským dvorem. Najde zde krásné výhledy na údolí řeky Vrchlice i chrám sv. Barbory a Jezuitskou kolej. Tolik charakteristické pro toto nádherné město.

Ve zdi jedné z teras najdeme zajímavou památku, která se nedobrovolně ocitla na pohled od chrámu sv. Barbory, kde byla původně umístěna – kamenný znak Kutné Hory z vápence. Při budování teras na přelomu 19. a 20. století byly do zdiva osazeny sochařské a architektonické prvky, které na původním místě v minulosti nahradily kopie, nebo se jednalo o pozůstatky ze zaniklých staveb. Je zde umístěna socha sv. Jana Nepomuckého původně z Vlašského dvora, klenák portálu z tzv. Mincmisterského domu, socha havíře nebo právě znak Kutné Hory, který původně zdobil monumentální barokní portál bočního severního vchodu do chrámu sv. Barbory, a jenž byl odstraněn při puristické přestavbě na konci 19. století.[1]

Znak je svědkem velmi dramatických událostí. Byl ze svého původního místa odstraněn hned dvakrát. Podruhé při regotizaci chrámu v 19. století a poprvé v 18. století, kdy se stal předmětem velkého sporu mezi jezuitskou kolejí a městem Kutná Hora. Spor byl dokladem mnohdy nelehkého soužití Řádu (Tovaryšstva Ježíšova, hovorově a zkráceně jezuité) a města, a které se datuje od pobělohorského období.[2]

Uvedení Řádu do Kutné Hory bylo posledním článkem v řetězu pokut a potrestání, které byly na město uvaleny z důvodu, že město stálo v době druhého stavovského povstání na straně povstalých stavů a převládali zde obyvatelé protestantských konfesí. Po roku 1620 protireformaci ve městě a okolí velmi nevybíravě[3] prováděl nejvyšší mincmistr Království českého, císařský rada a president české komory, pan Vilém Vřesovec[4] s komisařem protireformačním kraje čáslavského a kouřimského dominikánem Janem Hyacintem Stirglerem z Liebswerdu.[5] Protireformační činnost na kutnohorsku později trvala po více než století. Bohužel způsobila odchod velmi mnoha důlních odborníků a havířů, ztráta těchto lidí byla i jedním z důvodů úpadku města v průběhu 17. století. Samozřejmě ne hlavní, město bylo několikrát napadeno Švédy za třicetileté války, konkurence amerického stříbra, nízká výnosnost dolů, která vyžadovala nákladnou hlubinnou těžbu, to vše vedlo k sestupu města z výsluní.  Právě úsilí Viléma Vřesovce stálo za příchodem Řádu do Kutné Hory ve 20.letech 17. století. Podporoval jejich uvedení i jednal o této věci s císařem. Po svém uvedení do města neměli několik měsíců stálé bydliště, až teprve Jana Pruškovská, rozená Kaplířová ze Sulevic, darovala jim dům poblíž svaté Barbory.[6] Tento majetek se stal základem pozdějšího působení řádu na kutnohorsku. Základní kámen dnešní koleje byl položen v roce 1666. [7] Řád prováděl velmi intenzivní misijní činnost ve městě i středních Čechách po celé 17. století, duchovně spravoval mj. chrám sv. Barbory, věnoval se školství a dramatické tvorbě, péči o nemocné a šířil kult svatých.

Určitá animozita mezi městem a jezuity zde však přetrvala až do konce Řádu v 18. století. Dokladem je právě onen znak města, který jsme zmínili výše. Roku 1732 rektor koleje páter Fabián Veselý dal velmi drasticky zničit sochařskou výzdobu barokního portálu na severním vstupu do chrámu, a to na den sv. Ignáce, patrona Řádu. Ve večerních hodinách nechal odtesat znak města z portálu, při tom byla uražena hlava sochy sv. Barbory a poškozeny i sochy Naděje a Víry, které provázaly portál. Zbytky kamenické výzdoby byly ponechány na místě, kde si je později rozebrali lidé. Rektoři koleje nelibě nesli historickou připomínku správy chrámu Kutnou Horou před Bílou horou a chtěli tam umístit svůj symbol IHS (Iesus hominem Salvator – Ježíš Spasitel lidstva), ale až páter Veselý se odhodlal k takovému kroku. Následovala stížnost magistrátu na místodržitelství na despotické jednání rektora, stížnost byla postoupena do Vídně. Spor byl nakonec rozhodnut rozkazem císaře Karla VI. ze dne 25. května 1740 daným v Lucemburku, aby jezuité na vlastní útraty znak na původním místě a v původní formě postavili a dohlédnout na to měli krajští hejtmané čáslavští. Znak byl postaven s novým barokním portálem teprve 14. dubna roku 1741.[8]

Po více než 30 letech od obnovení znaku působení Tovaryšstva Ježíšova v Kutné Hoře skončilo zrušením Řádu roku 1773, ale zachovalý znak Kutné Hory nám stále připomíná mnohdy těžké soužití mezi Kutnou Horou a jezuity.

[1] Znak Kutné Hory umístěný ve zdi terasy pod Vlašským dvorem byl před několika lety restaurován metodou zpevňování velmi narušeného vápence s využitím infuzí, byla vytvořena i stříška, která artefakt chrání před povětrnostními vlivy. Více v Kateřina Adamcová , Jakub Ďoubal, Kamenné památky Kutné Hory: Restaurování a péče o sochařská díla,  Litomyšl 2015, ISBN 978-80-7395-905-0, str. 79-80.

[2] K dějinám koleje jezuitů v Kutné Hoře podrobně HANUŠ, Bohumil. Dějiny a působení jesuitského řádu kutnohorského. Vyd. 1. Kutná Hora: Kuttna, 2012, 100 s. ISBN 978-80-86406-63-3.

[3] Dne 22. prosince 1622 přišel Vřesovec do Kutné Hory jako gubernátor s několika prapory jezdectva a již roku 1623 začal násilím nutit obyvatelstvo ke katolické víře.

[4] Byl dosazen císařem do úřadu roku 1612 a stal se spolu se sedleckým klášterem oporou katolíků ve městě, pražská defenestrace poté velmi změnila situaci. Jan Šultys z Felsdorfu byl zvolen za direktora a Vřesovec byl ze země vypovězen a uprchl do emigrace. Po porážce odboje byl za mincmistra opět ustanoven, v čelo magistrátu města byl postaveni Jiří Středa jako primátor a Jan z Tulechova jako královský rychtář. Jan Šultys zemřel na staroměstském popravišti a jeho majetek byl zkonfiskován.

[5] HANUŠ, Bohumil. Dějiny a působení jesuitského řádu kutnohorského. Vyd. 1. Kutná Hora: Kuttna, 2012, 100 s. ISBN 978-80-86406-63-3, str. 6-8

[6] Postupně císařským mandátem ze dne 15. března 1626 dostali 14 domů za hradbami města a 10 domů ve městě, obdrželi i další donace, v nemovitostech i movitých věcech

[7] Fundace samotné koleje byla předtím stvrzena listinou kolejní, vydanou císařem Ferdinandem 18. dubna 1633. HANUŠ, Bohumil. Dějiny a působení jesuitského řádu kutnohorského. Vyd. 1. Kutná Hora: Kuttna, 2012, 100 s. ISBN 978-80-86406-63-3, str. 60

[8] HANUŠ, Bohumil. Dějiny a působení jesuitského řádu kutnohorského. Vyd. 1. Kutná Hora: Kuttna, 2012, 100 s. ISBN 978-80-86406-63-3,str. 88.