Já, Jaroslav Hašek, slibuji věrnost Jeho Apoštolskému Veličenstvu

Hašek – spisovatel, bohém, anarchista, bolševik. Tentokrát o gefreiterovi Jaroslavu Haškovi, nositeli Stříbrné medaile za statečnost II. třídy

Celá řada prvorepublikových osobností prošla bojištěm Velké války. U většiny z nich je to kapitola zcela neznámá, nebo opředená hojnými mýty. Po Karlu Lamačovi bych rád upozornil na kapitolu z válečného deníku Jaroslava Haška. Autor Švejka v podstatě vytvořil obraz války, přes který naše veřejnost dosud vnímá válku na východní frontě – jako pitoreskní taškařici plnou komických i vážnějších figur a figurek v císařských uniformách.

Známe bitvu u Verdunu, ale málokdo zná bitvu u Sokalu na řece Bug, kde bojoval  spisovatel Hašek, ač bychom měli. Tehdy v roce 1915 se tam doslova rozplynuly celé prapory a pěší pluky vojáků z našich zemí v krvavých bojích a bodákových ztečích, které byly velmi vzdálené románovému Švejkovi.

Bitvy u Sokalu a bitvy u Chorupan (Dubna) se v léte 1915 účastnil Jaroslav Hašek jako pěšák českobudějovického k.u k. IR 91. Byl zde povýšen, vyznamenán a projevil mimořádnou statečnost na bojišti.

Sokal  je město v dnešní Lvovské oblasti na Ukrajině. Na počátku Velké války byla oblast součástí Rakouského Haličska a v první bitvě o Halič v důsledku úspěšných ofenzív ruské imperiální armády bylo město dobyto a obsazeno ruskou 7. jízdní divizí (přelom 7/8 1914). Ruské impérium tehdy obsadilo celou východní Halič, skoro celou Bukovinu a klíčovou pevnost Przemysl. V roce 1915 se bojovalo o výše uvedené území. V červenci 1915 bylo úkolem 1.a 2. r-u armády posílené o německé pluky vytlačit pravým křídlem ruskou 8. armádu ze západních předmostí západního břehu řeky Bug u Sokalu, překonat řeku, vytvořit na východním břehu předmostí a obsadit vrchy východního břehu Bugu. Levé křídlo mělo překonat řeku u obce Ždžary a útočit směrem na Vladimír-Volynský. 18. července byl překonán Bug a obsazen Sokal, zároveň byla obsazena kota 254 nad Sokalem (kontrola přístupů k městu). Tyto boje byly mimořádně těžké a krvavé pro obě strany konfliktu, za několik dní zde padli tisíce vojáků.

Jaroslav Hašek

Právě sem k řece Bugu u Sokalu (obec Loni) dne 11.7.1915 dorazil pěším pochodem ze Samboru XII.pochodový prapor 91. českobudějovického pěšího pluku. Zde se vytvořily polní prapory. Pro nás je důležitý  III. polní prapor (velitelem se stal hauptman Vincenc Sagner) , který tvořily polní roty 11. (velitel oberleutnant Rudolf Lukas)  a 12.  Právě do Lukasovy roty byl zařazen pěšák Jaroslav Hašek. Prapor se stává součástí ofenzívy a již 23.7. je na pozici u hory Sokal, kóta 254, po krvavých bojích u vesničky Poturžica utrpěl III. prapor těžké ztráty skoro poloviny praporu a zbývající vyčerpaní vojáci jsou přesunuti na rezervní pozici do vesnice Ždžary. Pěšák Hašek má v boji funkci ordonance (spojky) praporu.

Právě zde je 1.8. 1915 povýšen pěšák Hašek na svobodníka (gefreitera). Je třeba si uvědomit, že musel projevit mimořádné schopnosti a statečnost v těchto krvavých dnech u Sokalu a strašném boji o kotu 254. Přišel s pověstí anarchisty a superarbitrovaného jednoročního dobrovolníka. Hašek se totiž choval ve škole jednoročních dobrovolníků (kam se přihlásil po odvodu) zcela nevhodně a byl ze školy vyloučen - důvodem bylo chování nevhodné pro budoucího důstojníka, stejně tak se vyhýbal odchodu na frontu. Přesto byl později v poli povýšen a povýšení bylo odsouhlaseno nadřízenými. Ve Żdżarech je prapor opět koncem srpna 1915.  Zde se chystal na přesun do prostoru Dubna.

Ve Ždžarech byl také dne 18.8. Hašek dekorován Stříbrnou medaili za statečnost II. třídy. Dochovala se listina o udělení vyznamenání. V textu stojí:“ ..neúnavně přenášel, pohrdaje životem, v bojích 25.7. u Poturzyce uvnitř rojnic důležité rozkazy a hlášení o situaci, přičemž mužstvo povzbuzoval radostnými projevy a povzbuzováním; zcela dobrovolně prováděl průzkum a malé oddíly převáděl do určených linií; stojí v poli od 30.6. tohoto roku.“ Listina byla podepsána velitelem pluku Oberst Alfredem Steinsbergem a velitelem 17. brigády Oberst Johannesem von Mossig

Čili gefreiter Hašek si v očích velitelů zasloužil povýšení i vyznamenání (i přes dřívější velmi pošramocenou pověst), protože projevil mimořádnou statečnost v poli, ostatně jeho funkce byla velmi důležitá – na spojkách do jisté míry záležely úspěchy bojových operací, protože tito muži v ohni boje přenášeli pokyny mezi velením a velícími důstojníky v předních liniích, navíc povzbuzoval mužstvo v boji a udržoval jeho morálku.

Koncem září upadá gefreiter Hašek do zajetí v boji u obce Chorupany (v bitvě o Dubno). Existují o tom vzpomínky i vyprávění Haška.

Nechme však hovořit úřední řeč hlášení ze dne 24.9.1915: „III.+ IV. prapor na pozici, III. prapor u mostu kóta 189; XIV. pochodový prapor dorazil, Lukas převzal 11.rotu 24.9. ve 4:10; hlášení o postavení III.praporu.: změna v 5:00 -  střelba strojových pušek a děl proti honvédu (uherská zeměbrana, pozn.autor); Sagner hlásí: klid 5:30, ruský průlom u kóty 205 v 5:40 a IV. prapor dostal příkaz stáhnout se“ Toho 24.9. brzy ráno zažil prapor pod velením oberlt. Lukase a sousední prapory rozhodný útok ruských jednotek, kterým se podaří  průlom rakouských pozic a po rozkazu k ústupu nastává všeobecný zmatek, kdy mnoho vojáků padne na bojišti a padá do zajetí. Od tohoto dne je gefreiter Hašek veden jako pohřešovaný. Naposledy se o něm zmiňují rakouské úřady v 566. čísle Seznamů ztrát (Verlustliste) ze 4. května 1917 - oznamoval, že domobranecký svobodník (Landsturm Gefreiter) 1. náhradní roty Jaroslav Hašek se stal válečným zajatcem s umístěním: Penza, Rusko. K Haškovu zajetí přitom reálně došlo v září 1915 a v době vydání příslušného seznamu byl již téměř rok příslušníkem československých legií. Tyto nepřesnosti byly častější v důsledku obrovského počtu padlých, raněných a pohřešovaných – informace byly dodávaný opožděně a někdy i nepřesně.

Tolik k působení Jaroslava Haška na bojišti Velké války. Držel jsem se textu úředních dokumentů. Myslím, že o Švejkovi bylo již napsáno mnoho, i o působení Haška v Legiích i rudé armádě.  Ale o jeho bezesporu statečném chování na bojišti pod plukovním praporem k.u k. IR 91 se píše málokdy. Chtěl jsem  připomenout i bitvu u Sokalu, které se účastnily pěší a jiné pluky z našich zemí, a jejichž oběti i statečnost našich vojáků jsou stále v polozapomenutí.

Poznámky a prameny

Děkuji panu Dr. Alanovi Šturmovi za konzultace k německým překladům

Děkuji panu Ivanu Chudému k laskavému poskytnutí fotografií Stříbrné medaile za statečnost II. třídy z jeho sbírky

Podklady jsou z veřejně dostupných digitalizovaných archiválií Vojenského historického ústavu Praha (Seznamy ztrát)

Návrh na vyznamenání Jaroslava Haška a strojový přepis Plukovních dějin IR 91 www.svejkmuseum.cz

Podklady k průběhu operací u Sokalu v publikaci Österreich-Ungarns letzter Krieg 1914-1918 dostupné digitalizované:  http://honsi.org/svejk/dokumenty/oulk/