Bůh s námi s příliš velkými ambicemi – glosa k televiznímu filmu

Česká televize v koprodukci s rakouskou ORF a francouzsko-německou společností ARTE natočila televizní film, který je věnován čtyřstému výročí tzv. pražské defenestrace 23.5.1618. Jak se s tím tvůrci vypořádali? 

Období zániku stavovského státu na našem území na úsvitu 17. století bylo plné dramatických událostí, intrik, osobních dramat. Defenestrace, válka, krvavé theatrum na Staroměstském náměstí. Vše bylo prologem k evropskému požáru na dalších třicet let. Česká televize se rozhodla k připomínce, a tak byl natočen v koprodukci s rakouskou ORF a francouzsko-německou společností ARTE televizní film Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře.

Propracované kostýmy, výborně hrající herci a herečky, dramatická hudba, zajímavé interiéry. Vše v dramatického útvaru, který měl patrně stát na pomezí filmové eseje a komorní inscenace a záměrně rezignoval na podrobnější chronologii a děj.  Co kdysi výborně fungovalo u historické minisérie Jagellonci z roku 2012, kde se ujal režie také pan Jirásek, to bohužel pokulhávalo nyní z níže uvedených důvodů. 

Tvůrci filmu se pokusili vytvořit trojúhelník tří párů – plukovník Jindřich z Thurnu a jeho manželka Zuzana Alžběta z Tiefenbachu, císař Ferdinand II. Habsburský a Eleonora Gonzaga, zimní král Fridrich Falcký a Alžběta Stuartovna. Ve všech třech případech vedle mužů postavili tvůrci i jejich ženy, které tak rozehrávají svoje ambice a snaží se udržet na hladině v rozbouřeném moři hrůzné doby.  Zuzana Thurnová je potom určitou vypravěčkou a „ústřední postavou“. Samozřejmě je třeba říci, že není zcela jasný výběr Jindřicha Thurna jako „zadumané“ postavy, Jindřich nepatřil k intelektuálnímu křídlu vůdců stavovského povstání jako třebas Budovec nebo Jesenský, ale byl to skutečně smělý, rázný, poctivý, někdy příliš zbrklý bojovník – hlubokomyslné úvahy a vyděšená mimika mu nesluší a neodpovídá skutečnosti. Stejně tak i císař Ferdinand byl přesvědčen o své bohonosné roli. Fridrichovi Falckému nejvíce odpovídá poloha poněkud vystrašeného mladého muže, který rozehrál hru, o které se domníval, že bude velkým dobrodružstvím, ze kterého se však začala stávat noční můra, ze které se nemohl probudit.

A tak sledujeme po celý film vnitřní úvahy těchto šesti postav o sobě navzájem a svém jednání prokládané výběrem scén, které tvůrci filmu považovali za klíčové nebo ilustrující tu dobu– jako defenestrace, kalvínská očista katedrály v Praze, Bílá hora či útěk zimního krále nebo ostřelování Hofburgu ve Vídni.

Kladem filmu je tak neotřelost pohledu na téma, kdy se tvůrci pokusili vytvořit expresionistický obraz těch strašlivých událostí později nazvaných jako česká válka, přesvědčivé herecké výkony herců a umělecky působivé scény jakou je např. scéna pálení ostatků svatých kalvinistickým kazatelem v domácím krbu či oběd v "očištěném" svatovítském chrámu.

Záporem je však rozmach filmu na období let 1618-21, kdy se tvůrci rozhodli vtěsnat roky dramatických událostí na malý prostor a rozehrávat velkou scénu na komorním podiu. Množství herců se pak někdy jako by zmítá v síti vlastních úvah mezi nenavazujícími scénami a výsledek pak působí často chaoticky. Pro nepoučeného diváka je pak film zcela nesrozumitelný, protože zvolený filmařský postup ukazuje historické scény jako by směřující odnikud nikam a naprosto nejsou zřejmé motivace jednání hlavních postav.

Pro sledování a lepší pochopení událostí oné doby, chceme li je sledovat v televizní podobě, tak stále zůstává klíčovým seriál Lékař umírajícího času (Lekár umierajúceho času, STV, režie: M. Luther, 1983) o lékaři, pražském rektorovi a hornouherském rytíři Janu Jesenském, dosud v mnoha ohledech nepřekonaná historická freska s plejádou dnes již legendárních herců.

Film Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře je zajímavým uměleckým příspěvkem k letošnímu výročí pražské defenestrace a jistě stojí za shlédnutí, avšak si dovolím říci, že na malý prostor se tvůrci snažili umístit přespříliš ambicí. Takovému filmu by dle mého pohledu lépe slušelo komornější drama postavené v ucelenější celek. 

Použité fotografie: použity vlastní fotografie místa (květen 2018), stav ke dni napsání blogu