Geocaching – Čím víc hvězdiček, tím víc geocaching?

Čas letí jako bláznivý… Takhle nějak začínala jedna písnička. Ale nechci psát o písničkách, jen cítím, že je víc než na čase připravit alespoň jedno pokračování povídání o geocachingu. Před časem jsem psal o nano- a mega-, v klasifikaci budeme pokračovat. O jaké hvězdičky to jde v názvu článku?

K získání bližší představy o uložení geocachingové schránky slouží charakteristika obtížnosti a terénu. Obojí je ohodnoceno jednou až pěti hvězdičkami, je možno pracovat dokonce s půlhvězdičkami.

U terénu je hvězdičkování jednoduché. Jedna hvězda označuje terén dostupný i pro vozíčkáře a ten musí z vozíku dosáhnout i na vlastní schránku. Jde vesměs o asfaltové cesty a chodníky, případně jiný dobře zpevněný povrch s malým stoupáním. Jakmile je cesta z nějakého důvodu pro vozíčkáře nesjízdná, třeba je na ní nějaký schod, musí být terén alespoň jedna a půl. Hodnocení dvěma hvězdičkami nesou běžné polní a lesní cesty, případně i řídký les s vysokými stromy bez kamenů, ve kterém se dá jít normální, pravidelnou chůzí. Přidáme-li další hvězdičku a zvýšíme tím úroveň terénu na tři, dostáváme se do méně schůdného lesa, ve kterém se nachází nějaké ty kameny nebo skalky, případně už musíme vyšlápnout příkrý kopec. Není to terén pro pochodové cvičení, ale není to ani kamzičí stezka. Na tu se dostaneme s hvězdičkami čtyřmi. Když k nim přidáme ještě jednu polovinu, máme čtyři a půl hvězdičky, nejhorší terén, který je ještě bez neúměrného rizika schůdný bez speciálních pomůcek. Typicky se jedná o skalní útvary, na kterých je možné se pohybovat bez lana, případně různé jiné prolézačky či přelézačky. Pět hvězdiček je vyhrazeno pro terén dostupný jen se speciální výbavou. Je jedno, zda je tou výbavou horolezecké lano, nafukovací člun, potápěčský dýchací přístroj, vrtulník či něco jiného. Vždy je třeba si uvědomit, že hranice mezi jednotlivými úrovněmi terénu není ostrá ani striktně daná. Terén, který je pro někoho vcelku pohodová čtyřka (čtyři hvězdičky), může být pro jiného pomalu nedostupná pětka, protože prostě na tu skalku se svou závratí nepolezu a nevylezu. S rozptylem jedné hvězdičky je nutné počítat. Občas vzpomenu na pražské Prokopské údolí, na schránku s pohodovými třemi hvězdičkami. Nahoru to šlo krásně, ale zato dolů. Sráz se mi začal drolit pod nohama, měl jsem pocit, že pode mnou suť ujede a já skončím až dole. Pocit závrati udělal své, „přicvakl“ jsem se ke svahu a pro další pohyb mne museli přemlouvat a vést za ruku.

Zvláštním případem terénu jsou stromy, schránky zavěšené potměšile někde vysoko ve větvích nejsou až tak vzácné. Pro stromy se používá terén od tří do pěti hvězdiček. Tříhvězdičkový strom je takový, který má větve pomalu u země a koruna připomíná žebřík. Na takový strom vylezu i já a ani se při tom moc nezapotím. Běžný strom obnáší hvězdičky čtyři, to už znamená potřebu vyšvihnout se na spodní větev, sem tam se vytáhnout o stromové patro výše. Většina geokešerů takový strom v pohodě zdolá, neboť jsme fyzicky zdatní jedinci. ;) Pětihvězdičkový strom je jiná káva. Větve začínají někde vysoko v nedohlednu a je třeba použít speciální stromolezecké techniky a lezecká lana. Nebo použijeme vysokozdvižnou plošinu…

Pro keše s delším putováním udává hodnocení terénu většinou nejobtížnější úsek, případně je dobré vše okomentovat v popisu keše. Pokud je ke schránce přístup z více stran, udává se hodnocení terénu pro přístup typický, nejpravděpodobnější nebo autorem doporučovaný. Existují samozřejmě umělci, kteří si z běžného lesního terénu dvou hvězdiček udělají poctivých čtyři a půl. Na skalní plošinu vede pohodová pěšinka okolo, ale také je samozřejmě možné zdolat sráz přímým čelním útokem. Na mou vyhlídku na Berounku u Liblína je možné téměř dojet autem, ale kdo to vezme zdola od řeky, komplikuje si tak trochu život. Často optimální cestu naleznete až při odchodu z místa úkrytu.

Hvězdiček obtížnosti je také pět. Jedna hvězdička charakterizuje nejjednodušší úkryty. Přijdu, rozhlédnu se, sáhnu, vyndám schránku a hotovo. Pětka pak odpovídá nejobtížnějším šifrám, případně těm nejrafinovanějším úkrytům v terénu. Vše ostatní se musí hezky vejít mezi to. Jednoduché luštěníčko bude někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, běžně složité záležitosti jsou označeny třemi či čtyřmi hvězdičkami a pětka je vrchol. Posouzení obtížnosti keše je daleko více subjektivní než u terénu. Pro někoho je to neřešitelný oříšek, jiný vyluští či najde schránku za pár minut. Také mám jednu schránku v centru Plzně s obtížností jedné hvězdičky a ona je opravdu jednoduchá, stačí se dobře dívat. Žádné mimikry, žádné maskování, jen se dívat. A stává se, že ji někdo najde až napodruhé, napotřetí.

Otázka v názvu článku si zaslouží pouze a jen negativní odpověď. I keška s hodnocením obtížnosti a terénu 1/1 může být na nádherném místě, může zaujmout a potěšit. O hvězdičkách geocaching opravdu není. I když, na druhou stranu musíme připustit, že jsou mezi námi nadšenci, kteří se na pětkové keše specializují.