Od minulého článku o geocachingu neuplynula příliš dlouhá doba a už jsem se rozhodl napsat pokračování. Nechtěl bych, aby tato série článků byla citací pravidel geocachingu, ale nějakým způsobem s nimi čtenáře seznámit musím, jinak si nebudeme rozumět. Proto je nejvyšší čas začít s klasifikací kešek, schránek, obtížnosti, terénu,…
Řekli jsme hned na začátku, že základním principem geocachingu je nalezení schránky na určených zeměpisných souřadnicích. Jak se k těm souřadnicím dostanu, je věc druhá. Buď je najdu přímo na netu nebo je získám v terénu nebo je vyluštím z nějaké šifry. Nebo mi je třeba někdo pošeptá do ouška, prozradí. ;) Podívejme se, co na těch souřadnicích najdeme. Schránku. Ale jak taková schránka vypadá? Podle pravidel musí obsahovat logbook, což je sešitek nebo list papíru, na který se každý nálezce podepíše, a tím prokazuje svůj nález. Pak by měla obsahovat tužku, kterou se nálezce zapíše. Jsou však i schránky, do kterých se ani tužka nevejde a logbookem je jen stočený proužek papíru, jak prastará telegrafní páska. Schránky se označují podle velikosti jako mikro, small, regular, large.
Regular a small, to je obojí taková klasika. Vesměs se popisují jako krabice na oběd (regular, objem kolem 1 litru) a krabice na svačinu (small, objem kolem 1/3 litru). Buď jsou to opravdu klasické plastové nádoby na jídlo, to nejčastěji, nebo si s nimi zakladatel kešky vyhrál a jsou to schránky se sofistikovaným maskováním. Musím říci, že falešné ptačí budky jsou už dnes také téměř klasika. Když jsem našel první, tuším, že to bylo za městským divadlem ve Zlíně, byl jsem z ní přímo nadšený. Když člověk najde budku pátou, nadšení už není tak velké. To ale neznamená, že je to špatná schránka. Jen musí majitel kešky udělat budku bez vletového otvoru, jen ho naznačit. Jinak by se z falešné budky časem mohla lehce stát budka pravá, a to by se nelíbilo ani kešerům ani obyvatelům budky.
Large je na rozdíl od předchozího spíš rarita. Jako large se označují schránky s objemem více litrů až několika desítek litrů. Typicky jsou to kbelíky s víkem, dřevěné krabice, soudky a tak dále, fantazii majitelů kešek se hranice nekladou. U large schránky je největší problém najít rozumné místo úkrytu, proto se vyskytují buď hluboko v lesích, kam noha nekešera nepáchne, nebo naopak v centru civilizace, ale pak bývá umístění large schránky předem domluvené s majitelem pozemku nebo budovy. Často i kešer s více stovkami nálezů zajásá, hurá, moje první large schránka, kterou jsem našel. Krásný úkryt je v naší ZOO, za schránku zde posloužila více než stolitrová dřevěná truhla všem na očích. Jen kešeři vědí, co se v ní skrývá.
Přesuňme se na druhý konec velikostního spektra. Pod velikostí small nalezneme o stupeň menší mikro. Dříve touto velikostí stupnice končila, nicméně kačerský národ je vynalézavý a tvořivý, a tak vznikla velikost zmíněná v titulku článku – nano. Ale zpět k mikro. Typickou schránkou této velikosti je plastová krabička od kinofilmu. Dnes už se jedná o téměř vymírající artefakt, takže mikro bývají nevyfouklý polotovar PET lahve, krabička od TicTaců (pozor, není vodotěsná), tuba od šumivých vitamínů a podobné piksličky. Do mikrokeše se standardně vejde logbook o velikosti složené A4 a nějaká malá tužtička. Tím kapacita schránky vesměs končí. Mikro je typická městská velikost. Kde není možnost uložit schránku regular ani small, tam se nějaká mikro přece jen vejde. Tzv. zaokapovek a obrubníkovek je fůra, a tak kešer vždy uvítá něco zajímavějšího. Může to být small či regular tam, kde by nikdo nepředpokládal, že se něco většího než mikro dá schovat, může to být i ta mikro, ale s parádně vyvedeným maskováním všem na očích.
Mikrokeše jsou často magnetické. Na krabičce je nalepený malý magnet a schránka drží na nějakém kovovém předmětu – na zábradlí, pod lavičkou, na již zmíněném okapu. V létě 2006, kdy jsme s geocachingem začínali, jsme narazili na naši první magnetickou. Na místě uložení jsme byli čtyřikrát, z toho třikrát marně. Hledali jsme, kde se dalo a nic. Keška se vypařila. Až počtvrté mne něco osvítilo, podíval jsem se důkladně pod lavičku a hele, potvůrka. Magnetem přicvaknutá krabička si tam pohodově sedí. Není ale všechno, jak by člověk čekal, není všechno magnet. Možná rok na to jsem hledal jinou kešku. Na místě předpokládaného uložení všude kovové zábradlí. Celé jsem ho důkladně prohledal a stoprocentně očekávaný magnet nikde. Až napodruhé jsem ji našel a magnetická opravdu nebyla. Jen tenký drátek, schránka za něj pověšená a spuštěná dovnitř zábradlí. Člověk se pořád učí…
Naši jižní sousedé daleko častěji než my umisťují klasické mikroschránky do lesa a podobného terénu. Nevím, jak to u nich kešeři vydrží, ale mne opravdu nikdy nenadchlo propátrávat desítky metrů čtverečních lesa a hledat krabičku od filmu schovanou pod kamenem. Jiný kraj, jiný mrav.
Jak jsem už psal, kešeři jsou hraví a vynalézaví. Proto bylo překročení hranice velikosti mikro směrem dolů jen otázkou času. Představte si kovovou šroubovací schránku o velikosti necelého posledního článku malíčku vaší ruky opatřenou maličkým magnetem pro uchycení a máte typickou zákeřnou nanokeš. Pokud člověk ví, co hledá, ještě to docela jde, pokud to neví, je to téměř neřešitelný oříšek. Kapitola sama po sebe jsou u nanokeší logbooky. Máte proužek papíru široký necelý centimetr, který je třeba smotat do roličky o průměru dalšího necelého centimetru a nacpat nedestruktivně do mrňavé schránky. I v optimálních podmínkách mi to dělá problémy. Ale když jsem se o totéž snažil jednou ve Frankfurtu v dešti a zimě s promrzlými prsty, bylo samotné uložení logbooku zpět daleko náročnějším úkolem než vlastní nález keše.
V seznamu velikostí schránek kromě výše uvedených nalezneme i velikost other. Co s tím? Je vyhrazena pro různé specialitky, které není možné zatřídit do žádné z popsaných kolonek. Setkal jsem se se schránkou v telefonní budce, která měla podobu listu papíru pečlivě vlepeného do místního telefonního seznamu, s varovnou cedulkou vysoké napětí, která měla na zadní straně nalepený logbook. Takové těžko zařadíte.
A co s tím mega, které je jako protipól nano v titulku článku? Žádná mega keška neexistuje, vystačíme si s large. Zato ale existuje megaevent. Event je setkání kešerů. A když se těch kešerů setká hodně, víc než 500, tak je to megaevent. To je pak velký svátek a geokešerská pouť. O eventech ale více až někdy příště.
