Vracení lahví nyní a tehdy u nás na Východě

     „Zatím odevzdej flašky a já si skočím do lékárny,“ zavelela manželka hned po vstupu do hypermarketu a zmizela.

     Nakupování přímo nesnáším, ale dnes, po delší době, jsem se tomu nedokázal vyhnout. Doma vládnu rukou ocelovou, aspoň si to myslím, ale v nákupku dominance přechází na mojí ženu. Tiše a pokorně snáším svojí podřízenost, bez reptání plním rozkazy, jen ať to trápení netrvá dlouho. Dokonce se i napřímím, když se manželce nelíbí, že si horní část těla odložím na madlo vozíku.

     Teď se moje velitelka zapovídala někde u acylpyrínů a já bloudím labyrintem hojnosti a hledám to blbý vokýnko. V kapse se ozve mobil.

     „Kde seš, kam si mi zmizel?“

     „Sem tady mezi regálama, sou tu samý konzervy,“ upřesňuji svojí polohu.

     „A co děláš u konzerv?“

     „No hledám výkup flašek, co si vzpomínám, to vokýnko tady někde bejvávalo.“

     „Prosím tě, nic nehledej a vrať se zpátky k pokladnám,“ velí rozladěně žena.

     Sláva, už jí vidím. Ona si mě ale nevšímá a něco vysvětluje u kasy. Hned pochopím, že přesvědčuje pokladní, že lahve s basou, mnou vyvážené z útrob tohoto super kšeftu, nejsou kradené. Paní pokladní rozpačitě kouká do vozíku a moc se jí do toho nechce. Zřejmě má na to instrukce, ale rostoucí fronta za mnou ji dostává do tlaku.

     „Já vás znám paní a věřím vám, snad byste mi ale mohla dát na vás kontakt, já nevím, jen pro jistotu,“ vaří z vody recept na nestandardní situaci pokladní, ale jen do chvíle než pohlédne na tupě zírajícího viníka. „Ale jó, tak jeďte.“ Uvědomuji si, že občas vypadat jako idiot může být i výhoda.

     „Zdenoušku podívej, tady je skříň jako stodola, dole je to na basy, otvor vejš na jednotlivý flašky. Je to s tebou vůbec možný. A mlč, na výmluvy, že to tak dřív tady nebylo, nemám náladu!“

     Chlap má mít ale poslední slovo, a když je trochu opepřené vtipem, jen dobře. A tak než hodím první lahev do horního jícnu výkupního automatu a s nápadem, když blbec tak blbec, zakřičím do jeho útrob svoje staré nacionále – „Zdeněk Kloboučník Argentinská 5 Praha 7.“ Manželka, kterou to mělo pobavit, si poklepe na čelo, ale v dalším okamžiku vybuchne smíchy. To když se z automatu ozve – „tady Napoleon Bonaparte Champs-Elysees Paříž, ty vole.“ Já se na toho brigádníka v zázemí za toho vola fakt nezlobil. Jednak mi jeho reakce připadala pohotová i vtipná a také dobře vím, jak těžká je ta práce v tom neutichajícím loretánském zvonění do sebe strkajících lahví.

     „Jó mladej brigádníčku,“ zavzpomínám v duchu.“ Ty víš houby, jak se vykupovaly flašky za totáče. Když jich byl plnej špajz, naházel jsem je do Ervéhápky a vyrazil. Promiň, chápu, že nemůžeš vědět, co to Ervéhápka byla. S „Radou hospodářské a vzájemné pomoci“, která měla za cíl ekonomicky zničit kapitálisty, to nemělo vůbec nic společnýho. Byla to větší nákupní taška s madlem a kolečkama. A ta zkratka RVHP, znamenala Ráno Vyjedu Hovno Přivezu.“

     U naší výkupny na Štrosmajeráku byla permanentní fronta skoro stejná jako o Vánocích na mandarinky nebo Lego. My, budovatelé lepších zítřků jsme na fronty byli zvyklí, jen ten pán za výkupním pultem se celej den nezastavil. Mě ale dědka líto nebylo, protože byl na lidi hrubej až agresivní. Na to jsme taky, my strůjci lepších zítřků, byli zvyklí, protože tehdy platilo, co zákazník, to „votrava“. To dusno v obchodech se chvílemi nechalo i krájet. Všichni proti všem, neboť i my zákazníci, stojící na druhé straně barikády před pultem, jsme si byli konkurenty.

     Dnes se to ale mění a jsem rád, že jsem se toho dožil. Snad i mimo jiné pro tuto maličkost, že mě výkupní automat přes svůj display pozdraví, vyzve ke vkládání lahví, požádá o chvilku strpení, než to spočítá a vytiskne. Samoobslužná pokladna dokonce mluví hezkým ženským hlasem, ze kterého se dá i úsměv vytušit a nakonec mi poděkuje a popřeje hezký den. I paní pokladní mě pozdraví, než začne markovat. Většinou bez úsměvu. Zatím tedy automaty o kousek vedou, protože pochopily, že úsměv nic nestojí a má kouzelnou moc. Věřím, že i my na to časem také přijdeme. Zatím přeju hezký a usměvavý den.