Velký zadek, základ rodinného štěstí

Na tohle krédo svého brášky jsem si vzpomněl, když mi z obrazovky sdělila jedna, prý budoucí manekýnka, že holky s velkými zadky se hodí tak akorát k plotně.

Nevím proč mě ten arogantní názor tak popudil, vždyť i já občas řeknu nějakou volovinu. Přesto jsem si musel ulevit. Přiznávám, že trochu nespravedlivě, protože ona byla fakt hezká, ….. ale, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

„Káčo pitomá, nohy máš jak bidla na šťouchání vopic a zadek jak když vrabčák srazí paty.  Co je ale v tým případě přímo tragedie, že dnešní neurochirurgové neumí do mozku přidat nějaký to IQ, obdobně jako ti plastičtí, kteří se na tvém hrudníčku evidentně vyřádili.“

Když jsem se trochu uklidnil, vzpomněl jsem si na svého známého z Guinejské republiky. Byl to černoušek jak vystřižený z čítanky, muslim a velice příjemný člověk.

Jednou mi povídá, že naše ženský jsou sice docela pěkný, ale mají prý malý zadky. Já jsem mu oponoval s tím, že nic se nemá přehánět a hned zatroubil do útoku.

„Podívej se na Kaysu, mladá holka a má zadek jak štýrskej valach,“ trochu nelichotivě jsem ohodnotil exteriér jeho africké kamarádky.

„Kaysa moc hezká holka a moc sexy,“ nesouhlasí se mnou Tavel. „To jen vy nevíte co je krásný a pořád melete jen kozy, kozy, kozy. Tak jó, proč ne, ale základ je zadek.“  Pak ještě dodal něco v tom smyslu, že tuhle hubenou krásu vymysleli nějací pitomci ve filmovým průmyslu, a že my jsme jim jen sedli na lep a zradili erotický vkus našich předků. Musel jsem mu přikývnout, protože jsem si vzpomněl na naší prapramáti Věstonickou Venuši.

Tenhle dávno zapomenutý hovor, proběhl asi před pětadvaceti léty. Tehdy většina těch štíhlých měla velký hendikep v tom, že byly neatraktivně štíhlé i přes hrudník. Dnes na tomto nedostatku bohatnou plastičtí chirurgové a tak k postavě „píšťalka“ nic nestojí v cestě a dá se říci, že to graduje.

Holky krev a mlíko zmizely z časopisů, obrazovek i z pláten kin. Nic proti tomu, tak to prostě je. Ale co, móda je vrtkavá a možné ty „krev a mlíko“ přijdou zase do kurzu. Také jste si možná všimli, že přídomek retro poutá pozornost.

Přiznávám, že renesanci minulých krásek zatím nečekám. Nedokážu si představit třeba naše zlaté holky Evu Bosákovou či Věru Čáslavskou v  prostředí dnešní gymnastické špičky, kde ženy zmizely a excelují děvčátka. Je to fantastické co předvádějí, to je fakt. Musím ale také přiznat, že ty bývalé královny gymnastického nářadí dokázaly i nastartovat erotické fantasie nás chlapů. Ty dnešní královny žíněnek a kladin tak maximálně fantasie některých pedofilů. Prý ale i oni mají právo na štěstí, jak jsem někde zachytil. No raději bez komentáře. Obdiv k ženské kráse je prý patriarchální tradice, tvrdí jedni a druzí zase, že ženy nejsou žádnými hračkami v mužském pojetí sexu.

Na světě je fůra krásných věcí, ale ta ženská krása si v sobě nese ještě navíc silný náboj a kouzlo, to vám potvrdí každý normální chlap.

 Vážené militantní feministky, vážení objevitelé nových pravd a krás, nechte si svoje novoty. Je to tak, jak to má být. Náš Stvořitel někdy na počátku věků to ustanovil jako zákon. Zákon je zákon a vaše kecy jsou něco jako pára nad hrncem.