„Už měsíce jsme bez sexu a my tím velice trpíme,“ stěžuje si jeden z migrantů

     V lavině zpráv o přistěhovalcích, jsem toto okomentoval s lehkým úsměvem. Určitě větší pobouření ve mně vyvolalo prohlášení jedné ochránkyně práv migrantů držených v detenčních zařízeních, ohledně jejich ozbrojování.

     „Proč z toho vy rasisti děláte takovej problém,“ hájila srdnatě své klienty. „V oblastech odkud běženci přicházejí, je normální, že muži chodí ozbrojení, patří to k jejich kultuře.“

     Kdyby paní Dobrodějová řekla, že je to jejich zvyk, prosím. I my tady v Evropě víme, že zvyk je železná košile, ale že kudla v kapse je kultura, to se mi těžko polykalo.

     Ale zpět k nadpisu. Strašit, že reprodukční potenciál nově příchozích, je časovaná bomba si nedovolím. Poučen našimi „Moudrými“ vím, že migranti zastaví vymírání Evropy, oživí naše ekonomiky a osvěží náš pomalu degenerující genetický fond. Když to říkají elity, něco na tom určitě bude, ale chtěl bych od nich slyšet, co s tím uděláme dnes. Zatím nám malují vzdálenější budoucnost. Dokonale vědí, co bude PAK, řešení co TEĎ, zatím chybí a to v mnoha ohledech.

     Sexuální potřeba je problém velice delikátní. Ochránci lidských práv, kteří zatím vše potřebné trpícím uprchlíkům poskytovali, nebudou moci v tomto dobrodiní a v oblasti sexuálního apetitu už tak lehce pokračovat. Určitě se najdou samaritánky, které v poskytování dobra ani tento požadavek trpících nezastaví. Avšak z drtivé většiny mladých žen, které dnes s nadšením pomáhají, se hurisky nestanou a z přetopených kotlů páru upouštět nebudou. Prostě všechno má své meze. Jak z toho ven, při vší počestnosti a korektnosti? Možná se obrátí o radu ke konšelům na evropském, či státním Olympu, ale tady narazí. Ani psychologové, sexuologové, dokonce ani etici v tomto neporadí. Oni samozřejmě vědí, ale nahlas se to neříká. I duchovní budou v koncích, protože Stvořitel, na začátku našich dějin rozhodl, že pud rozmnožovací bude patřit k těm základním a se Všemohoucím se prostě nediskutuje.

     Lidské tělo je chemička, kde stovky procesů probíhá mimo naše vědomí. Když nás Nejvyšší programoval, vložil i příkaz „milujte se a množte se“, přičemž tu druhou část, když ji nezdůraznil velkými písmeny, určitě dvakrát podtrhl. Sex patří do našeho soukromí, o kterém spíše šeptáme, ale v tomto případě je dobře, že dnešní moderní doba závoj tabuizace hodně poodkryla. Můžeme o tom mluvit a tedy to i řešit. Korektní mlčení je v této chvíli nebezpečné. Nepochybně si časem život cestičku najde, ale hledání může méně bolet, vytáhneme-li nyní hlavu z písku a i k problémům, které nezdobí vysoký étos, se postavíme čelem.

     Když jsem v šedesátých letech nastoupil na vojnu, drtivou část nás záklaďáků, drtil po celé dva roky sexuální půst. Většina našich lásek nám dala vale hned po narukování a tak jsme se s tím se zaťatými zuby naučili žít a možná chvílemi i živořit. Tehdy to s námi žádný odborník neřešil a my o to ani nestáli. Mladému klukovi případné rady o sebeovládání, silné vůli a odříkání, by stejně připadaly jako prázdný kecy. Nějak jsme to přežili a možná také díky BROMU, kterým nám pančovali čaj.

     Svojí vojenskou zkušenost zmiňuji proto, že jsem nechtěl jen strašit a malovat čerta na zeď. Ale možná, že s určitou nadsázkou přispět i radou, byť ne odbornou.

     Ono to asi nevyjde, ale kdyby náhodou přeci, prosím, ten brom, budící sexuální nechutenství, samozřejmě se souhlasem trpících, do čaje lijte tajně. Kdyby se to provalilo, vlítnou na vás Ochránci lidských práv se svými právníky a vyškrábou vám oči. Mají to totiž v popisu práce.