Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

To podepíše každý i já bych byl pro, kdyby za ním na pódiu nestál rektor UK profesor Tomáš Zima. Jo, přiznávám, trochu jsem se mračil, protože pan Zima nemohl být žádný bojovník proti komunistické zvůli, když byl členem totalitní KSČ v letech 83-90.

Na jiném vzpomínkovém setkání, asi na Národní, mluvil předseda Senátu pan Milan Štěch. Byl členem KSČ od 79 do 89 a tak si nemohu pomoci, z úst takových mi to zní jako hodně falešná písnička.

Ale jo, taková byla doba. Tehdy ve změnu nikdo nevěřil a kdo chtěl profesně růst, moc na vybranou neměl. Pro vyčůránky byla rudá knížka přímo vstupenkou do kariérního výtahu. Já bych výše zmíněným vážně nic nevyčítal, kdyby dnes mlčeli.

Pan prezident podotkl, že z podií při letošní oslavě studentských událostí budou zhusta mluvit i ti, co proti totalitě tehdy nehnuli prstem. Musel jsem přikývnout.

Nadpis, „Ukradená revoluce“, který jsem použil, jsem kdysi někde zaslechl. Mladí si postěžovali, že do káry změn, kterou rozjeli, nestačili naskákat, ta už byla plná šibalů. Já s nimi tehdy souhlasil. Dnes mě překvapuje, že je tam ještě místo. Jen nevím, je-li třeba tvrdých loktů nebo silného žaludku.