Policajti jsou srdcaři, ale jen z třiceti procent

     Další třetina tu práci dělá, že něco dělat musí a ta poslední je provázána s šedou zónou. Takto se vyjádřil jeden ze spolutvůrců televizního seriálu ukazující práci naší policie.

     Hned ale přiznává, že toto nelichotivé třetinové dělení není z jeho hlavy, ale názor většiny policejních expertů přizvaných k natáčení.

     Mě to také překvapilo, ale mávnul jsem nad tím rukou. Že státní správa má své rezervy o tom víme všichni, ví to i ona, ale nepřizná to i kdybychom jí rozkrájeli. A tak jen slyšíme, že dřou jak Bulhaři či táhnou jako koně.

     Na to třetinové dělení jsem si vzpomněl, když ministr vnitra v televizní diskusi obhajoval svůj požadavek na další miliardy pro svůj resort.

     „Máme málo policistů a ti stávající nejsou adekvátně placeni, vezmeme-li v potaz jak náročné a nebezpečné povolání vykonávají,“ argumentoval ministr Chovanec. To nadzvedlo poslankyni Černochovou, která před kamerami s ministrem diskutovala.

     „Co to tady povídáte pane ministře, podívejte se k našim sousedům. Na počet obyvatel máme bezkonkurenčně policistů nejvíc. Policii nechybí kvantita, vám chybí kvalita. V přímém přenosu jste to ukázali v Uherském Brodě. Co do počtu, to byly přímo policejní manévry a komu jste pomohli, koho jste ochránili. Ti co incident přežili, tak jen vlastním přičiněním. A pak uděláte vyjádření, že to v podstatě bylo v pořádku.“

     Já si také myslím, stejně jako paní poslankyně, že zasahující řadoví policisté srdnatost na rozdávání neměli. Určitě svojí roli sehrál strach z ozbrojeného šílence, to se dá lidsky pochopit, ale i možná strach z nadřízených, u kterých necítí podporu. A to, že je nakonec ministr podržel, není pravda. Ministr nehájil ty pěšáky z terénu, hájil systém, tedy i sám sebe.

     Přesto si myslím, že stateční policisté u nás jsou. Když pozoruji, většinou přes obrazovku, na různých setkáních policejních špiček, stříbro a zlato z jejich uniforem jen září. A nejen to. Většinu jejich stejnokrojů zdobí platíčko , co by barevná mozaika dokazující jejich odhodlání pomáhat a chránit. To kvantum metálů a řádů by, stejně jako já, musel ocenit i kdejaký veterán od Stalingradu.

     Není škoda, že tito nejstatečnější, soudě podle medailí, sedí v kancelářích. Chyba je spíše v tom, že ti ostužkovaní sedící u kormidel, trpí to nehezké třetinové dělení zmíněné v úvodu a nic s tím nedělají. Dokud se některý z nich nepokusí otočit kormidlem směr kvalita, nic se nezmění. Stát přidá peníze, metály na uniformách budou přibývat a vše půjde hezky dál.

     Nevěřím ale, že za vzpomínaný uherskobrodský incident někdo vyznamenání dostal a jestli ano, tak maximálně tiskový mluvčí za příkladné a úspěšné zkomunikování té ostudy s laickou veřejností.

P. S. Všem srdcařům ze státní správy se omlouvám a děkuji za jejich práci, které si vážím.