Nejsem fíkovým listem ODS, brání se jeho předseda

     Současná role pana Fialy mi trochu připomíná situaci na ÚV KSČ v druhé polovině osmdesátých let. Samozřejmě nevím, jak to tehdy mezi vrcholnými partajníky proběhlo, ale určitě musel někdo odvážnější z jejich středu vstát, možná praštit do stolu a možná i zařval.

     „Kurva chlapi, nalejme si čistýho vína. Naše ksichty sou za ty desetiletí, co tu z vůle lidu dřepíme, vokoukaný a teď do toho eště ten pitomec Gorbačov. Koukněte se kolem. K Maďarům, Polákům i do Sojůzu. Všude je to „škatule, škatule hejbejte se.“ Co si budem povídat, i u nás sou vyčůránkové, který hned jak ucítí šanci, začnou s náma šíbovat.“

     Že na tom možná něco bude, dokázali oslovení v plénu připustit, ale jen v duchu. Takto nahlas vyřčená pravda byla rouháním a revizionizmem páchnoucím vlastizradou.

     „Ne, ne soudruzi, nemračte se na mě, já s nikým šíbovat nechci. Hledám jen cestu, jak těm vychcánkům vypálit rybník. S revizionisty to přeci umíme, vzpomeňte na začátek „normalizace,“ jak sme s nima zatočili. No jasně, máte pravdu, byla jiná doba a proto na to i my dnes musíme jinak - chytře. Nazvěme to klasicky, že vlk se nažere a koza zůstane celá.“

     Protože to pro většinu začalo znít zajímavě, parta „Nejvyšších“, až na pospávajícího prezidenta, pověsila své zvědavé pohledy na vizionáře, který trochu spiklenecky ztlumil hlas.

     „Prosím o klid.  Nechte spát soudruha Husáka, respektujme jeho věk a také si myslím, že to, co si teď řekneme, bude lepší, když on uslyší později. Celej fór spočívá v tom, že my zůstaneme tam kde jsme, jen do svýho čela nainstalujeme novýho generálního tajemníka. Chápu, že pro Husáka to bude trpká pilulka, ale doba si žádá oběti. Navíc mu zůstane prezidentská funkce a ať je dědek, pardon, soudruh rád, že je rád. Tohle jistě pochopí, v tom problém nevidím. Klíčový je to, koho si jako postavíme do svýho čela. Řekněme si to natvrdo, nesmí to bejt žádnej českej Gorbačov soudruzi, nebo nám ústřední výbor rozcuchá tak, že už ho nikdo neučeše.“

     Kolem jednacího stolu se rozprostřelo ticho. Titul generálního tajemníka byl pro většinu velmi lákavý, ale zároveň každého v sále jeho soukromé IQ varovalo, že až se to tady zatřese, generál poletí jako první. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

     „Já bych to vzal,“ tíživé dusno přerušilo odhodlání jednoho odvážlivce zpoza debatního stolu.

     „Ty ne, Štěpáne! Ty zalez,“ okřikl ho předsedající. „Já vím, že je to nad tvojí rozlišovací schopnost, ale esli nás lidi nemají rádi, tak tebe přímo nenávidí. S tebou v čele, by sme si rovnou mohli vzít krumpáče a jít si kopat hrob. My potřebujem někoho slušnýho, hodnýho. Já to soudruzi řeknu na plnou hubu, protože není čas chodit kolem horký kaše. Neříkám, že by to měl bejt pitomec, ale moh by bejt tak trochu přibržděnaj, jak my na Ostravsku říkáme, přihamovanej.“

     No a tak se také stalo.

     Omlouvám se trpělivému čtenáři, že jsem se svým historickým fantazírováním odbočil od v úvodu anoncovaného tématu. Ve své fikci nesrovnávám předsedu ODS s jinými politiky. Srovnávám situaci. A chtěl jsem jen připomenout, že fígl „fíkovej list“ je obehraná karta. To už tady bylo.

     Na ÓDéeSáckém Olympu se nic moc nezměnilo. Jistě, pár jich „vzalo kramle,“ pár jich zalezlo, ale stále jich vykukuje dost zpoza slušného v čele, se sebevražednou rétorikou, kterou nový předseda, bohužel, také přejal. Strašení rudou hvězdou, s STB, či nově s moskevským ukazováním svalů, se veřejnosti určitě nelíbí, ale ne víc než americké Pershingy mířící na náš mírový socializmus v době bolševické totality.

     Jak známo, naši nahatí prapředkové si v ráji fíkovým listem cudně zakrývali svá ohanbí. To slovo nezní pěkně a tak snad možná termín „intimní místa“ a ta za novým modrým fíkovým listem stále čouhají a pomalu mi připomínají pohřební průvod.