Letos budou bílé Vánoce, konečně

     „Pocem Adélko, (8let) mám pro tebe dobrou zprávu.“ „Jakou dědo,“ opáčí nezúčastněně vnučka, aniž by přestala česat blondsilon na hlavě plastové mořské víly.

     „Letos budeme mít bílý Vánoce, co tomu říkáš?“

     Vnučka tázavě vykroutí hlavu, přesně jak to dělá náš pes, když se mi snaží porozumět. Přestane česat plastovou figurku se sexy poprsím manekýnky a rybím ocasem místo nohou.

     „Jaký bílý Vánoce dědo, snad bohatý, né,“ nechápavě opáčí.

     „Bohatý, bohatý, jasně že bohatý, ty si je někdy viděla chudý,“ trochu se nadurdím, ale hned brzdím. „ Poslouchej, tak jako babička prostře stůl bílým svátečním ubrusem, tak i všechno kolem nás se oblíkne do svátečně bílý čistoty. Louky, stromy i kostel, kam chodíme pro betlémský světlo, bude mít bílou čepici a z nebe budou padat třpytivý sněhový vločky. Bude to nádhera, uvidíš.“

     „A dědo, i ty mokrý stoly u hospody, kde pak s tátou a se strejdou pijete pivo, budou taky bílý?“

     Zatímco já se rozpačitě odmlčím, do hovoru se chichotavě vmísí její starší sestra (20 let). Na chvíli si přestane povídat se svým věrným přítelem a začne ségru hájit.

     „Ale dědečku, nebruč na ní. Dyť ty bílý Vánoce, který jí tady maluješ, viděla tak maximálně v americkým filmu,“ omlouvá Adélku, a ještě než si opět začne povídat se svým iphonem, jakoby mimoděk prohodí. „Jo a jak si přišel na to, že to tak letos bude?“

     „Jednoduše.“ Její otázka mě nezaskočila. „Víš co je přeci zákon pravděpodobnosti. Patnáct let tu bydlíme a vždycky se od kostela vracíme s botama vod bláta. A tak je velká pravděpodobnost, že letos to bude jinak, protože zákon je zákon. Ale co víc. Tuhle sem na procházce se psem viděl padat hvězdu. Letěla hezky obloukem a dlouho. Takovou jsem snad ještě nikdy neviděl a to už po světě chodím hezkou řádku let. Nejdřív jsem si přál, aby mě přestal trápit meniskus, ale pak jsem to rychle vopravil na bílý Vánoce. Říkám ti, letos je to tutovka, jen sem trochu nervózní, protože hned co se v obchodech objevila vánoční výzdoba, to zatracený koleno mě přestalo bolet.“