Belmondové na naší politické scéně

Jen aby čištění zubů nebyla taková nuda a já u toho chvilku vydržel, pustil jsem si televizi. Zrovna běžel film, kde Belmondo vymlátil nějaký mafiánský pelech a s úsměvem odchází, jen si rukou přičísne patku spadlou do čela. 

Film se jmenoval, myslím, Dobrodruh a oblíbený herec v něm hraje policistu, který se s ničím nepáře.

Scénář je jak přes kopírák s jinými jeho filmy, dnes už, dalo by se říci, obehraná písnička. Přesto stále chytlavá, snad svojí čitelností. Na jedné straně grázlové, feťáci, mafiáni a zloději, na druhé neohrožený polda, který ctí zásadu, že na hrubej pytel, hrubá záplata. No a mezi těmito krajnostmi nečitelná zóna, opatrně našlapujících úředníčků, kteří mají jedinou starost, nerozházet si to se svými šéfy. Ti zase šoupou nohama před těmi nad sebou a bůhví kde tato připosraná hierarchie státní správy končí. Samozřejmě je nutné pohlídat si v tom kolotoči své kapsy, kam občas něco spadne a ani nevadí, že v tom finančním víru nenažraných, jsou to jen drobné. Dalo by se říci, Bratrstvo kočičí pracky, ale jak na ně.

Tu touhu po radikálním řešení si asi v sobě neseme už odmala. V pohádkách statečný Honza nepřemlouval saň, aby se chovala slušně a nežrala princezny. Prostě drakovi mečem ušmiknul hlavu a bylo hotovo. Ani Zoro Mstitel to nedělal jinak a samozřejmě celá plejáda dalších jemu podobných, kterým tleskaly v plných kinosálech celé generace.

V reálu dnešní doby to už tak jednoduše nefunguje, protože jsme korektní a vše se nechá zpochybnit. My bychom se i na někoho dokázali zlobit, jenže pořádně nevíme, kdo je ta žába na prameni, kdo je ten Calvera. Když náhodou chytěj jednoho z jeho užitečných idiotů, třeba s balíkem peněz a je to nad slunce jasný, tak nám armáda advokátů vysvětlí, že se nám to jen zdálo. A při činu chyceného despeRatha se stává málem Ježíš visící na justičním kříži.

Ono je to vážně těžké. Nynější bandité na to jdou úplně jinak. S těmi z filmových pláten mají společného snad jen ten doutník v hubě. No posuďte, ať nezdržuju, tak jen namátkou. Prodali nám pod zadkem naší vodu, z Ostravska umožnili udělat vyžranej krám, bývalým hrdinným Stachanovcům, prodali za zlámanou grešli střechu nad hlavou. Prodávají nám za neslušné ceny slunce, transformované přes fotolány. Teď slibují, když jim do toho nebudeme kecat, že budeme sekat monočlánky pro celej svět a prý si všichni přijdeme na svý. Ale jó, bylo by to fajn, problém je v tom, že jim už nikdo nevěří.

Jak ukazují preference, něco se změnilo. A nejen u nás, ty tendence se dají číst i jinde. Političtí Belmondové, co střílí ostrými slovy a často od boku, zdá se, že míří dobře a dostávají prostor. A také jste si určitě všimli, že Calverové začali kolem sebe kopat.